Pouť na Monte Sant Angelo – první pokus
Ahoj Steemiťáci
Italský poloostrov Gargano nabízí nejen čisté moře ke koupání, ale také mnoho památek a příležitostí k objevování.
Poutní místo Monte Sant Angelo
Sedmnáct kilometrů od městečka Mattinata směrem do vnitrozemí leží poutní místo Monte Sant Angelo, kde se údajně třikrát zjevil archanděl Michael. V místě se též nacházejí stavby postavené ve starověku. Turisté a poutníci sem nejčastěji míří do kostela umístěného v jeskyni, na níž svatý Michal při svých zjeveních ukazoval. Vstup není zpoplatněn, musíte však mít zahalená kolena a ramena (i muži). Z kempu Villagio Riccio u Mattinaty, v němž jsem byl ubytován, sice pořádali za 9 euro výlet, ale kapacita byla hned obsazená. Rozhodl jsem se tedy, že cestu do Monte Sant Angela pojmu jako pěší pouť (i když to nebude po slavné Via Sacra).
Mattinata je od cíle vzdáleno vzdušnou čarou pouhých devět kilometrů, ale do kopců vinoucí se cesta z nich lehce udělá sedmnáct. Při studování nepříliš podrobné mapy jsem dostal nápad, jak si cestu zkrátit. Vydám se údolím Valle di Carbonara korytem v tomto období vyschlé říčky (ústí do moře kousek od kempu), ve správný okamžik zahnu doleva do kopců a za chvíli budu na místě. Cestu jsem si naplánoval na šest hodin. Začátek je téměř na úrovni mořské hladiny a Monte Sant Angelo leží v 800 metrech nad mořem, je to nejvýše položená a zároveň nejchladnější obec na Garganu. Na cestu jsem vyrazil v devět hodin po vydatné snídani. Neušel jsem v korytu ani tři kilometry, když jsem potkal na břehu stojícího starého muže, který se mě italsky na něco ptal. Odpověděl jsem jen „Monte Sant Angelo“, on pak začal opět něco povídat, zřejmě, že se mám vrátit a ukazoval směrem na kopec vlevo, kde vedla silnice. Tak jsem poděkoval, otočil se a vydal se nazpět.
Vyschlé koryto říčky
Nicméně jsem se nevzdal. Jakmile jsem zmizel z dohledu, vydrápal jsem se z koryta na břeh (opačný, než byl onen muž) a s radostí zaznamenal asfaltovou cestu vedoucí nedaleko od říčky. Za chvíli se cesta změnila ve štěrkovou, co chvíli odbočila k soukromému olivovému sadu. Cesta se dále zužovala a za chvíli jsem stoupal po lesní pěšině do kopců. A mé obavy se naplnily. K pokračování v cestě bylo nutné překonat ostnaté dráty, které zde plnily účel ohrady pro dobytek. Chvíli jsem přemýšlel, jestli už to mám vzdát, nakonec ale zvědavost zvítězila, překážku jsem překonal a pokračoval dál. Nakonec jsem vystoupal na pláň, z níž byl na jednu stranu výhled na protější členité skály, pod nimi terasy, jejichž zdi z bílých kamenů stavělo několik generací, které se zde nepřetržitě stovky let staraly o olivovníky. Pod sebou Valle di Carbonara s vyprahlou říčkou. Na straně druhé pastvina též posázená olivovníky, teď už mírně se zdvíhající. A také silnice do Monte Sant Angelo, na kterou jsem se potřeboval dostat! Ovšem před ní stálo několik stavení, k nimž jsem se už neodvážil jít. Navíc byl už nejvyšší čas k návratu, pokud jsem chtěl být ve tři hodiny v kempu.
I cesta může být cíl, protější skály Valle di Carbonara
Při procházení se po planině se mi podařilo minout přístupovou cestu. Vydal jsem se tedy po jiné, mnohem neschůdnější. Prodíral jsem se houštím, seskakoval z teras, a když jsem narazil na strmou kamenitou cestu, ta po pár metrech končila třímetrovým propadem. Pokud by pršelo, vznikl by zde potůček s vodopádem.
Koryto vyschlého potoka momentálně bez vodopádu
Nezbývalo mi nic jiného, než se opět vyškrábat kus zpátky. Přepadaly mě zlé myšlenky. Pokud by se mi něco stalo, těžko bych si sem sehnal nějakou pomoc. Nakonec se mi podařilo po překonání ohradníku narazit na štěrkovou cestu, a po další hodině a půl teď už pohodlné chůze, jsem se docela vyčerpaný dostal zpět do kempu.
Tentokrát se pouť se „zkratkou“ nezdařila podle mých představ, mám ale před sebou ještě čtyři dny do odjezdu, proto podniknu ještě jeden pokus. Ale o tom zase příště.
Hezký den!
Starší články:
Pobřeží Gargana ze člunu
Dobrá zkratka. Sice horší cesta, ale delší :D