Jak si udržet motivaci

Dneska se mi faaakt nechce fotit ani natáčet. Tak sem si napsal článek o pohybu a motivaci. :)

Udržet motivaci je pravděpodobně ten největší problém, se kterým jsem se setkal u lidí, kteří se chtějí pravidelně věnovat nějaký pohybový praxi, ať už je to běh, stojky a nebo třeba posilování. Po čase jim zkrátka vyprchá počáteční nadšení a oni upadnou do letargie a apatie. Zpravidla se tak děje ze dvou důvodů, který považuju za stěžejní:

• Přestane to bejt zábava
• Zranění/nemoci

Takže otázku, kterou by možná bylo dobrý si na začátku položit je, jak z něčeho, čemu se chci věnovat, neudělat mordor. Protože do něj se netěšil ani Frodo Pytlík a to byl nějakej hobit…

Nejde snad o to, aby byl trénink/cvičení procházka růžovou zahradou a člověk se u toho hihňal, jak dítě u filmu pro dospělý, ale pokud do něčeho člověk bez rozmyslu vlítne po hlavě, druhej den se nemůže hejbat a tři dny se léčí, nepovede to podle mě ani k dlouhodobý a systematický činnosti a po čase to přestane bejt i sranda. Je zkrátka potřeba použít rozum. Jestliže mi činnost nedělá dobře napoprvé, co mě vede k přesvědčení, že mi bude dělat dobře po třicátý? (Zamyšlenej emotikon)

Nechci tím říct, že není třeba vyvinout značný úsilí k tomu, aby se člověk nějak zlepšil. To jistě je. Ale to úsilí by mělo bejt promyšlený. To, že Klokov v tréninku nazvedá 4 tuny (to sem si btw vymyslel), ještě neznamená, že je budu zvedat taky, že jo? Stejně jako přece nezaběhnu měsíčně 300 kiláků, protože to udělal Škorpil. To nedává hlavu ani patu. Lidi, který vídáme denně na instáčích a ksichtoknihách, jak dělaj unreal věci, zpravidla svojí praxi věnovali ohromný kvantum času, než se dostali na momentální úroveň. A zkratky k tomu neexistují. Respektive existují, ale mají nějakou cenu.

Takže moje rada pro začátek zní, zvolněte. Dělejte věci s rozumem. V klidu. Není kam spěchat, stejně to nedoženete. Pokud totiž každej den vystřelíte na dráhu jak blázni a budete se konstantně ničit, tak se hádejte co? Zničíte. V lepším případě vás to přestane bavit, protože koho by bavilo denně ležet poblitej v křečích? A v horším případě si zrušíte zdraví. A zdraví máte jen jedno. V opačným případě by se totiž mohlo lehce stát, že skončíte jako řada takovejch těch lidí, co pozorujou děti a říkaj: “Jo kamaráde, za mejch mladejch let sem se taky takhle navyváděl. Ale to víš, ty moje kyčle/koleno/záda/whatever…”

A takovejch je minimálně plná hospoda!

Na konec bych si rád nechal jeden pojem, kterej má tahle civilizace ráda a kterým zaklínají klienti svoje trenéry, jako nějakou samospásnou mantrou. Totiž vnější motivaci.

“Tak mě sakra povzbuď ne?!” Stáňa, 25 let. Náhodná klienta nejmenovaného fitness centra

Hele nic proti tomu. Jestli se chcete nechat sekýrovat ve svým volným čase, bezevšeho. Jestli vás to bude bavit? Nemyslim si, že dlouho. Ale budiž. Záleží na vaší povaze. Někdo to rád. Ale jestli sháníte motivaci pro pohyb u svýho kouče, oblíbenýho influencera a nebo prezidenta, tak good luck. Jak totiž říká Ivo Toman:

“Vnější motivace je jako smrad.”

Vyčpí.