Kompenzace

Včera jsem si napsal článek o tom, co se dá dělat v rámci přestávek. Ať už v práci, nebo při sportu/workoutu. Někdy se ale ptáme proč? Proč vůbec něco takovýho řešit, když třeba jezdíme na kole, chodíme a plaveme. To už je dost pohybu ne? Proč to ještě nějak kompenzovat. Ono to snad nestačí?! A na to se těžko něco namítá. Fakt se snažíme a to je naprosto super! Jako pohybovej nadšenec nemůžu říct, že bych stál nějak v opozici vůči tomu. Na druhou stranu když se nad tím člověk zamyslí z trochu širšího kontextu...

Proč vlastně cvičíme? Proč člověk běhá z bodu A do bodu B? Proč plave v bazénu tam a zpátky jako blázen? Proč jezdíme na kole? No protože můžeme...Žijeme v takovým blahobytu, že nemusíme lovit. Nemusíme trávit den na poli (alespoň většina z nás). Nemusíme stahovat zvíře z kůže. Všechno máme už připravený v obchodech. A do toho obchodu se dokonce nemusíme skoro vůbec dostat po svých. Můžeme tam dojet nějakým přepravníkem. To nakoupený zboží nemusíme nosit, ale dáme ho do košíku, kterej má kolečka. Zkrátka máme spoustu vychytávek, který nám ulehčují život. Ale jako všechno, i tohle má svou cenu. Protože lidskej tvor je zkonstruovanej k pohybu, ten pohyb nám chybí. A tak vymejšlíme nový a nový sporty, jejich kombinace a tak dále. A někdy je to velký WTF! Věděli jste třeba, že existuje pivní jóga?!

Podmínky se změnily, ale potřeba hýbat se, zůstala.

Problém je, že jsme naším životním stylem ztratili spoustu věcí, který se třeba jízdou na kole nedají nahradit. Kdy jste třeba měli naposledy ruce nad hlavou a manipulovali s nima? Přitom jako děti jsme milovali šplh, visení a tak dále. Jenže to už používat nemusíme, protože ty jablka a třešně ze stromu sundáme jinak. Takže vis a šplh zmizel...ale rameno se fyziologicky nezměnilo. Je to pořád to samý rameno, jako tady bylo někde v pravěku. A je zkonstruovaný taky k tomu, aby tý ruce pomohlo nahoru. A když to tam není, tak to zatuhne a co zatuhne, to má tendenci zlobit.

A to nejsou jen ruce. Takový koleno se dá ohnout tak, že pata skončí na zadku. A dřív se třeba vytíralo tak, že člověk měl hadr a nějakej kbelík. Takže jeden z členů rodiny byl nucenej si sednout třeba do kleku. A v tom kleku se to koleno ohlo, dostalo se do komprese a tak si trochu zaposilovalo, protože na něm byla nějaká váha. Kotníky se taky fajn protáhly. Ruce byly na zemi. Jenže proč bychom si dneska sedli třeba do dřepu? Dokonce záchody jsme si udělali tak, aby to nebylo potřeba. A přitom jsme tisícovky let předtím nestrávili při vykonání potřeby jinak.

Masivní změny v posledních několika stoletích a dekádách zkrátka měly obrovskej vliv na to, jakým způsobem se (ne)hýbeme. A proto dneska potřebujeme o pohybu přemejšlet podle mě jinak. Proto je třeba o tom vůbec uvažovat. Dokud jsme byli na poli, na lovu a nebo jsme někde celej život sbírali, nebylo třeba myslet na to, jestli a jak se máme hýbat. Protože ten pohyb byl pestrej. Velice různorodej. Dneska ale žijeme jinak a tak bychom možná měli jinak i uvažovat.