Old Trafford - část třetí

Můj (zatím poslední) výlet za mým oblíbeným fotbalovým klubem se odehrál vlastně letos. Sezóna 2017/2018 byla pro United po odchodu Sira Alexe Fergusona (nejúspěšnějšího manažera v historii klubu) jedna z těch vydařenějších. United sice nezískali ani jednu trofej, ale fanouškům mohlo udělat radost alespoň to, že se v lize umístili na druhém místě a mohli tak věřit v lepší zítřky. Zápasy se špičkou anglické ligy vesměs výsledkově dopadli velmi slušně a tak svitla naděje, že by se United konečně mohli přiblížit k 21. titulu v historii a zase o jednu trofej utéct největšímu rivalovi z Liverpoolu (současný stav je 20:19 ve prospěch United).

No a když už jsme u toho Liverpoolu, přesně na zápas s tím jsme měli v únoru tohoto roku namířeno. Já a moje přítelkyně. Zakoupili jsme lístky a protože bydlí moje příbuzná v Londýně, plán byl takovej, přespat několik dní tam, v den zápasu odjet do Manchesteru vlakem (cesta trvá okolo 2 hodin) a zpátky večer po zápase busem. Cesta autobusem je sice o nějaký 3 hodiny delší, ale zase to bylo mnohem levnější a v tu chvíli už jsme stejně počítali s tím, že budeme celkem švorc. :) Přítelkyně je totiž velká fanynka Harryho Pottera a tak jsme museli do londýnského fanshopu a já sem zase fanoušek United a tak jsme museli do fanshopu přímo na stadiónu. Suma sumárum to nebyl zrovna levnej výlet, ale zase se nadmíru vydařil!

V den zápasu byl v Manchesteru nevídanej šrumec. Zatímco minule jsme byli ubytování v podstatě kilometr pěšky od Old Trafford, tentokrát nás čekala cesta z vlakovýho nádraží v Manchesteru na Old Trafford. Nadzemkou. Už nějaký 3 hodiny před zápasem bylo hodně živo. Přeci jen, utkání s Liverpoolem jsou každoročně svátkem pro všechny fanoušky anglickýho fotbalu a pro samotný kluby o to větší. Všude panoval kompletní chaos. Měli jsme domluveno, že lístky si vyzvedneme před stadiónem, ale domluvit se po telefonu v tom blázinci byl velkej problém. Naštěstí jsme to zvládli a když jsme drželi lístky v ruce, tak teprve pak nám došlo, že jsme jedni ze 76 000 vyvolených, kteří to fakt uvidí naživo! Když vezmeme v potaz, že 500 miliónů až miliarda lidí na planetě na tenhle zápas kouká v televizi, musí se člověk sakra dobře narodit, aby to alespoň jednou zažil na vlastní kůži. Protože přítelkyně byla v Manchesteru poprvé, udělali jsme klasický kolečko okolo staďáku, udělali pár takovejch těch zbytečnej fotek, který si nikdy neprohlídnem a nikdo je neuvidí, podívali se na chvilku do fanshopu, něco nakoupili a vydali se směr naše místa. Když už jsem věděl, kde budeme sedět, trochu mě zklamalo, že to bude vedle fans hostí, naproti tý největší fanouškovský základně domácích. Samotnej zápas mě ale úplně vyvedl z omylu. Bylo to super, bez ohledu na místa. Dokonce jsme si to alespoň mohli okořenit vzájemným pošťuchováním a nadávkama. Celej náš sektor navíc stál, což se normálně z bezpečnostních důvodů nesmí, leč na tyhle zápasy se to toleruje...

Každopádně předbíhám. Když jsme totiž s lístkama hodinku před zápasem došli k turniketům, rozesmátý jak leča, jedna milá paní nás upozornila, že kabelka mojí přítelkyně na stadión z důvodu rizikovosti zápasu nesmí. Ukázala nám, kam se máme postavit do fronty a kde ji můžeme po dobu zápasu uschovat. V tu chvíli to byla ještě malá nevinná komplikace, který bych se i zasmál, kdyby nám po 10 minutách ve frontě nesdělili, že došli místa a že další úschovna je na druhým konci stadiónu. Řeknete si, jasně tak tam doběhnu, vrátim se a věc je vyřízená. Jenže v tu chvíli zbývalo do startu zápasu tak 45 minut a obejít celej ten kolos, kde je totálně narváno, trvá dalších 10 minut. Pak vystát další frontu a znovu nazpátek k našim místům. Celá tahle anabáze nám zabrala 35 minut! Takže z rozcvičky před zápasem jsme neměli nic a dokonce jsme jednu chvíli zvažovali, že kabelku prostě vrhnem někam do popelnice. :D Jenže vzhledem k nátuře angličanů jsme se celkem obávali, že by to mohli brát jako hrozbu, označit to za potenciální teroristickej útok a odvolat zápas. :D

Každopádně k naší úlevě jsme se dostali na místa včas a mohli si vychutnat nástup i úvodní pokřik fans.

Na Old Trafford jsem byl potřetí. Poprvé v sektoru hostů se sparťanskýma fanouškama, podruhý v sektoru domácích, ale s výsledkem 0:0 a tak jsem si letos vlastně poprvé, nějakých 12 let od první návštěvy, užil gólovou radost naplno. A to hned dvakrát proti největšímu rivalovi! United sice herně neoslnili, ale to se nakonec pod Jose Mourinhem (manažerem) děje málokdy. Každopádně dvěma góly Rashforda zápas vyhráli a my si tak mohli vychutnat i závěrečný Glory glory Man United!

To největší derby v Anglii jsem tak viděl, co příště? Teď už jedině Liga mistrů a nějakej super slavnej klub. Ideálně vyřazovací dvojzápas. Real, Barca, Bayern...to je jedno. Nebo poslední zápas sezóny na Old Trafford, kde by se slavil titul. To by byla anprostá fantazie!

S jídlem holt roste chuť. :)