Koncert(y) (téma týdne)
Musím sáhnout hodně hluboko do „paměťového šuplíku“, abych mohl něco napsat.
Byl podzim roku 1978 a já tenkrát začínal studovat na vojenské škole ve Valmezu. Měli jsme celkem schopného a mladého velitele a ten nám zařídil účast na vystoupení Jiřího Schelingera. Bylo to poprvé a napředposled, co jsem vůbec na nějakém vystoupení byl. Jako mladé vyvalené ucho, a ještě k tomu v uniformě, jsem tiše seděl a ani nedutal ;-). Z celého vystoupení si pamatuji jen jednu písničku a ta je do dnes moje „srdcovka“. Kdykoli ji slyším v rádiu, okamžitě přidávám zvuk a nostalgicky vzpomínám na dávné časy. Tou písní je Holubí dům.
Druhé a poslední vystoupení, na kterém jsem byl, bylo vystoupení, tenkrát začínajícího Katapultu. To se psal rok 1980 a velký hit byl Mají si kde hrát? Dalo by se říci, že to tenkrát bylo to nejzajímavější, na co se mohl člověk dostat. Navíc to byla opět hromadná akce a možnost vypadnout z kasáren ;-). Je také fakt, že sám bych na žádné vystoupení, nebo koncert nešel, protože už od mala se vyhýbám místům s velkou koncentrací lidí.
You got a 8.70% upvote from @brupvoter courtesy of @bucipuci!
Nabízí se taková otázka... Když nemáš rád velké koncentrace lidí, jak jsi zvládal své účinkování v armádě? Tam se většina činností provádí celkem hromadně...
To je právě zajímavé. I když se tomu snažím vyhnout, tak zatím vždy bylo kolem mne moc lidí. Vypadá to, že si duše dala za úkol zvládat tyto situace a já ji to hatím ;-)
Fajn muzikanti ;-) ¨
Na davy by sis možná mohl postupně zvykat.
A hele, to vypadá jako člověk. A hele, jsou dva. A hele, už jsou tu tři. A pak najednou, než je všechny spočítáš, už nebudeš mít čas na ten strach myslet :-)
A nebo terapie šokem. Já neměl moc rád výšky, tak jsem postupně lezl na ty nejvyšší rozhledny, s roštovými podlážkami, až jsem si na to celkem zvykl :-)
:-D. Fázi zvykání jsem už nějak zvládl. Né že bych si zvykl, ale naučil jsem se plavat ;-)
I to je úspěch ;-)
;-)