What it was? / Co to bylo?

Google translate from Czech:
He felt a slight thrust in his knees. Immediately afterward, he had a perfect touch of a dog's nose on his hands. Probably he fell asleep again, as he did often in the winter months. And he did not even sit in his favorite armchair chair. He did not even have to watch the clock. He knew about a hundred percent that it was about five-thirty in the afternoon. At this time, Ashley always shows she needs to be out.
He certainly was asleep. He had his hands in hands, which were long without moving in one place. He shoved his fingers over his hand to drive the stiffness, then knocked Ashley's coat. The dog immediately realized that his request had been heard, and he went to the door where he waited, impatiently with his tail.
"I'm going," he whirled toward Ashley as the weather checked the window. He threw his jacket, climbed into rubber gloves, pinned Ashley's leash, and started out.
Ashley ran in the familiar direction, but he pulled him back because he wanted to go somewhere else today. They came to the stream. Through the stream, a stream of water was boosted by snow melting in the surrounding forests. This way they will not get. They will have to go a bit downstream, where there was a shallow ground with large stones. This way they get into the forest by the stream without getting soothed. Ashley took a new walk around. With the nose near the ground he stopped almost every meter to read the messages he understood.
While the dog checked any odor, he was quietly watching the forest. This afternoon hour was unusual. Above his head, a rusty squirrel screamed in the branches of spruce trees and hazelnuts, a scythe scrawled in the fallen leaves, shrubs in the branches of the shrubs. The forest was slowly going to end winter sleep. The last few days the air temperature was a few degrees above zero. Somewhere in the depths of the ground the sapy rose in the roots of the trees. It will not take long and start flowing from roots into tribes.
The tilted leash did not indicate that Ashley stayed a few yards behind. He turned to him to find out what had taken him. The dog stood firmly in place, his head slightly inclined, watching the stump in front of him. The bruised hair on his back made it clear that he did not like it. He heard his dark growl. He looked at the stump, which gave the dog a keen interest. Though the twig did not bloom in the wind, it noticed a strange waves over the stump. It reminded him a little bit of air on the sun-burning road. At the same time as Ashley shuffled sharply. With the passing bark, the waves moved toward Ashley and back to the stump. The movement provoked the dog to an irritating shriek. But he did not approach the stump. He was barking at him from a safe distance
He walked over to the dog while watching the stump. As soon as the angle of view moved to the stump, the waves over the stump received the contours of a small figure. He rubbed his eyes in disbelief. Maybe I've been staring for a long time on the monitor, and now I have blurred vision, he thought. He stared back at the stump. Ashley kept barking. Small-wave waving was still there. He tried to calm down the dog with a stroke of spine. It did not help. He took a few steps toward the stump. The dog did not follow him. As soon as he was about a meter to the point of interest, the waves plunged into the stump. He pulled back to the dog and the waves turned back. Ashley barked again. He stood between the dog and the stump. "Calm down," he spoke to the dog. "We probably met the elves. We will not disturb him further. We are going home."
He took Ashley behind his collar and kept him away from him with a stump. The dog settled down a few dozen meters from a special meeting. Again he let him down. Ashley knocked. Slowly he turned around and stretched the smell of smell. She began to whine. Relieved Ashley took the shortest direction to his home and dragged him behind him. He did not hurry up that fast.

Pocítil lehké strčení do kolene. Hned vzápětí ho dokonale probral vlhký dotek psího čumáku na ruce. Nejspíše zase usnul, jak se mu to v zimních měsících stává dost často. A to ani neseděl ve svém oblíbeném křesle u krbu. Nemusel se ani dívat na hodiny. Věděl takřka na sto procent, že je kolem půl páté odpoledne. Touhle dobou dává vždy Ashley najevo, že potřebuje ven.
Určitě spal. Měl totiž zdřevěnělé ruce, které byly dlouho bez pohybu na jednom místě. Zahýbal prsty na rukou aby tu strnulost vyhnal, potom prohrábl kožich Ashleymu. Pes okamžitě pochopil, že byl jeho požadavek vyslyšen a odklusal ke dveřím, kde na něj čekal, netrpělivě vrtíc ocasem.
„Už jdu“, prohodil směrem k Ashleymu, když pohledem z okna kontroloval počasí. Hodil na sebe bundu, vlezl do gumovek, připnul Ashleymu vodítko a vyrazili spolu ven.
Ashley vyběhl známým směrem, ale on jej stáhl zpět, protože dnes chtěl jít jinudy. Sešli k potoku. Potokem se hnal proud vody posílený táním sněhu v okolních lesích. Tudy se na druhou stranu nedostanou. Budou muset jít kousek po proudu, kde byla mělčina s velkými kameny. Tudy se do lesa za potokem dostanou bez velkého namočení. Ashley si nový procházkový okruh užíval. S čumákem u země zastavoval takřka na každém metru, aby si přečetl zprávy, kterým rozuměl jen on.
Zatím co pes prověřoval kdejaký pach, on tiše pozoroval les. Na tuto odpolední hodinu zde bylo neobvykle živo. Nad hlavou mu, ve větvích smrků a lísek, skotačila rezavá veverka, ve spadaném listí se přehraboval kos, ve větvích keřů švitořily sýkorky. Les se pomalu chystal ukončit zimní spánek. Posledních pár dní se teplota vzduchu pohybovala pár stupňů nad nulou. Někde v hloubce země se v kořenech stromů probouzela míza. Nebude to dlouho trvat a začne proudit z kořenů do kmenů.
Napnuté vodítko nu naznačilo, že Ashley zůstal pár metrů pozadu. Otočil se k němu, aby zjistil, co ho tak zaujalo. Pes stál pevně rozkročen na místě a s hlavou mírně nakloněnou, upřeně sledoval pařez před ním. Naježené chlupy na jeho hřbetu dávaly jasně najevo, že se mu něco nelíbí. Zaslechl jeho temné vrčení. Podíval se na pařez, který vyvolal u psa ostražitý zájem. Ačkoli se v bezvětří nehnula ani větvička, zahlédl nad pařezem zvláštní vlnění. Trochu mu to připomínalo tetelení vzduchu nad sluncem rozpálenou silnicí. Zároveň s pohybem nad pařezem Ashley ostře vyštěkl. S doznívajícím štěknutím se vlnění pohnulo směrem k Ashleymu a zase couvlo k pařezu. Ten pohyb vyprovokoval psa k nepříčetnému vřískotu. K pařezu se ale nepřiblížil. Štěkal na něj z bezpečné vzdálenosti
Popošel ke psovi a zároveň sledoval pařez. Jakmile změnil pohybem úhel pohledu na pařez, dostávalo vlnění nad pařezem obrysy malé postavy. Nevěřícně si promnul oči. Asi jsem zíral dlouho na monitor a teď z toho mám rozmazané vidění, pomyslel si při tom. Znovu se zadíval na pařez. Ashley nepřestával štěkat. Vlnění ve tvaru malé postavy tam bylo stále. Snažil se psa uklidnit pohlazením po hřbetě. Nepomohlo to. Udělal pár kroků směrem k pařezu. Pes za ním nešel. Jakmile se dostal asi na metr k místu zájmu, vlnění se vnořilo do pařezu. Couvl zpět k psovi a vlnění se zase ukázalo. Ashley znovu vyštěkl. Postavil se mezi psa a pařez. „Klid kámo“, promluvil na psa. „Asi jsme potkali skřítka. Nebudeme ho dál rušit. Jdeme domů.“
Vzal Ashleyho za obojek a stále mezi ním a pařezem jej odváděl pryč. Pes se uklidnil až pár desítek metrů od místa zvláštního setkání. Znovu jej pustil na vodítko. Ashley se oklepal. Pomalu se otáčel na místě a natahoval čumákem pachy. Začalo se smrákat. Uklidněný Ashley nabral nejkratší směr k domovu a táhl ho za sebou. Tak rychle ještě z procházky nepospíchal.