Jen jedno procento

Jen jedno procento. To je množství pachatelů trestné činnosti, které skončí ve vězení. Alespoň to uvádí Joe Navarro ve své knize Nebezpečné osobnosti. A nejspíše nebude daleko od pravdy, minimálně v jeho zemi, USA.

Ohledat místo, kde se udála vražda, a najít na něm důkazy vedoucí k jednomu jedinému konkrétnímu člověku - lze si představit, jak náročné to bude. Řada obětí se zároveň nehlásí - stydí se, nezáleží jim na tom tak moc, bojí se, že by byli obvinění z něčeho jiného, nevěří, že by pachatel mohl být dopaden; ČR je na tom s bezpečností lépe, proto předpokládám, že s menším množstvím zločinů se policisté mohou některým případům důkladněji věnovat a percentila bude vyšší... Ale to mým tématem není.

Spoustě událostí můžeme předcházet. Na řadu z nich se připravit. Nebo, a je blbé to tak napsat, útočníka neinspirovat k útoku. Tím myslím sluchátka v uších. Zní to na první pohled nevině. Představte si však. Posloucháte hudbu, užíváte si ji s cestou. Najednou vás obklopí čtyři zloději a požadují peníze. Člověk se sluchátkem má ostražitost úplně nulovou a v takovéto situaci bude příliš v šoku na to, aby reagoval nejvýhodněji. V této fázi nejlépe odevzdat lumpům peněženku, nechat si doklady.

Mohl situaci předejít? Útočníci si podvědomě, dle statistiky, vybírají oběti se sluchátky přednostně. Má to smysl, jak jsem vysvětlil - šok. Jestli byli čtyři a slunce již zapadlé, pak by asi nestačilo sluchátka jen nemít. S největší pravděpodobností by si ale obránce všiml, že se čtyři podivně chovají. Dalo by se zabránit obklíčení, zaujmout místo, které dá obránci nějakou strategickou výhodu. Nedostaví se šok. Pokud bude obránce dost pozorný, přejde cestu. Je-li boje schopný, nenechá se obklíčit. A takový útočník, který chce jen pár stovek na cigarety, ten nebude počítat s obranou ani mít chuť obránce pronásledovat. Ano, je to risk, ale v nějaké konkrétní situaci to může být velmi výhodný a úspěšný risk.

Česká republika zůstává i nadále 6. nejbezpečnější zemí. Tedy, jestli se něco opravdu nedávno nezměnilo, stále by statistika měla být taková. Avšak - lepší válečník v zahradě, než zahradník ve válce. Doporučuji se naučit bojovat přátelům, kterým má smysl něco zkusit navrhnout. Pozor bojová umění x bojové sporty x tradiční bojové sporty x sebeobrana x nepřiměřená sebeobrana.

A jak to souvisí s knihou? Teprve ji rozečítám, ale bude rozebírat základní stereotypy nebezpečných osobností mezi námi. Umět základy psychologie je také velmi užitečné - jak jednat s lidmi. Někteří lidé se chovají nepříjemně bez toho, že by si to uvědomovali. Ale k věci.

Každý je příjmený na prvním rande. Skutečně příjemný člověk se však bude usmívat nejen na partnera, ale také na číšníka, hovořit o ostatních pozitivně a tak podobně. Pokud na číšníka za nějakou drobnost okamžitě zvedne hlas, má buď velmi nízký self-esteem, nebo, mnohem pravděpodobněji, je takového charakteru, že si po svatbě možná dovolí křičet i po někom jiném. To ve většině případech nevede k trestné činnosti, je to jen nepříjemnost. Ostatně k neuhasínající lásce to také nevede. A bylo to možné poznat už na začátku, nebo minimálně ve většině případech lze. Kdo si léčí ego na jiných, dost často nebude člověk takových kognitivních kvalit, aby se dovedl bezchybně přetvařovat.

V některých případech se něco takového těžko předvídá. Ale osoby okolo sebe si mnohdy vybíráme. Hodí se věnovat takový signálům menší pozornost a vybrat si dobře.

Pro zajímavost ještě nějaká statistika rozšiřující i můj nedělní článek. Čísla si nepamatuji, většinu trestných činů ale spáchají muži. Ale muži jsou také nejčastěji oběťmi trestných činů, přestože mají lepší předpoklady pro obranu. Zajímavé, možná téma na nějaký článek?