Kniha: Rinald Tarulli - monstrum

*Říkal jsem si, že bych se poprvé, po více jak roce, mohl taky zúčastnit tématu týdne. Je teď takové příhodné. Text je spíše poznámkou, událost nebude v knize popisována z perspektivy nikoho, kdo se jej zúčastnil, proto jej budu ještě hodně předělávat a pracovat s ním. Tady to je napsané spíše tak, aby to moc nenavazovalo na předchozí děj a bylo i tak srozumitelné. Kdyby někoho zajímalo něco z kontextu, můžu odpovědět v komentářích.

Ještě jeden kratičký dodatek - Rinald Tarulli je monstrum nejen proto, že v něm přebývá démon. Jeho otec ho držel pod zámkem z dobrých důvodů... Jak se vám z dějového hlediska text líbí?*

Když se Tarulliho armáda přibližovala k třetí vesnici, nečekali je prázdné domy. Narazili na lidové milice, které postavily falangu ze štítů a kopí od nevidím po nevidím. Headerošské ženy byly cvičené ve střelbě z kuší a stály na stupínku, aby mohly střílet přes své muže. Ikdyž kvůli cvičení žen v boji si království Headerosh vysloužilo posměch u většiny ostatních lidských zemí, vedle jejich domoobrany vypadali Tarullijští opravdu jen jako rozlícený dav.

Tarulijští sedláci vstupovali do války s takovým sebevědomím nebo chtíčí bohatství, že se nebáli do boje vytáhnout klidně jen s nožem, vidlemi, či jiným nástrojem nevhodným k boji. Bylo vidět, že se různě postrkují a nikdo nechce stát v první linii. Znejistěli i profesionálové, kteří pozice vpředu nepříliš dobrovolne zaujali.

Nad Rinaldem (Tarulli) snad zase převládl démon. Volným krokem se vydal kupředu, což uklidnilo poměry na jeho straně a vzbudilo dojem. Nevydal však rozkaz, nikdo jej nenásledoval. Už byl na dostřel. Několik desítek šipek ho zasáhlo. Plátovým pancířem prostoupit nemohly, ale z nějakého důvodu nezapl helmici. Vystříklo z něj tolik krve, že se většina jeho mužů začala obracet k útěku. Rinald pokračoval v chůzi.

Fakt, že Rinalda Tarulliho posedl démon nebyl obráncům úplně neznámý. Utrpěl zranění, která rozhodně vypadala smrtelně. Přestože polovina jeho armády utíkala, znejistěli i obránci. Rinald se přiblížil ke kopím na vzdálenost možná 30 kroků. Odhodil železnou rukavici a vytáhl si z tváře jednu z šipek. Hrotem si nařízl zápěstí. Místo krve z něj stříkal oheň a byl-li by blíž, jistě by propálil v hradbě z kopí a štítů obrovskou díru. Už se ale nepřibližoval. Padl k zemi a vybouchl.

Tato podívaná byla pro obránce dost. Odhodili své zbraně, nechali na zemi těžké štíty a běželi pryč. Instinkt přežití porazil morálku Headerošské domoobrany.

Potvrdilo se, co si myslel starý Igor Tarulli. Jeho dcera Klea dovedla tasit starý rodový meč. Nejobávanější artefakt Centrálního ostrova (název světa). Přijížděla na svém bílém koni přesně ze strany, kam utíkali její bojovníci. Stačilo jej tasit a morálka armády byla zpátky. Jakoby ji to sama čepel poradila, vydala rozkaz zmocnit se zbraní Headerošské domoobrany. A tak se v rukou i těch největších chudáků ocitly solidní zbraně.

Nikdo neví, co meč dělá. Říká se, že zaceluje slabiny svého držitele stejně tak, jako dodává morálku slaboduchým armádám, nebo počty malým. Ale tak silný podle mně není...