Moje vzpomínka na 1. Máj

Poznáváte to, co je na obrázku? Jistě, je to stadion Sparty Praha. Tedy, jmenuje se to teď každou chvíli jinak, ale Spartu ještě nepřejmenovali, nebo už ano? Hrávala se tam 1.liga. Pak se to přejmenovalo na Extraliga a přidávala se k tomu zase pokaždé jiná slova... Ale o tom dnes vůbec psát nechci.

Tohle je přece ta tribuna, ze které nám představitelé státu a strany kynuli na 1.máje! Odtud titíž shlíželi na vojenské přehlídky... Původně jsem tam jel něco zařizovat a chtěl fotit i něco úplně jiného. (Což jsem i nafotil - Letenskou vodárenskou věž, dal jsem ji do dnešní soutěže .czechglobalhosts. )Ale když jsem tohle uviděl, přepadly mě vzpomínky. A o jednu se chci teď podělit.

Nepamatuji si přesně, ve kterém roce to bylo. Nejspíš 1984. Ale ruku do ohně bych za to nedal. Taky to mohlo být 1983, nebo i 1982, konec konců... Ale nejspíš 1984. Vlastně je to úplně jedno.

Navštěvoval jsem tehdy gymnasium Nad štolou. Takhle se to tehdy psalo. A nevím, jestli víte, že každý má během svého života právo psát tak, jak se to naučil ve škole. Takže můj děda psal syrob, matka syrup a já sirup. A všichni jsme to psali správně... Tak o tom taky dnes psát nechci.

Zkrátka jsem chodil na střední v době normalizace, která už přestávala být nebezpečná a začínala být směšná. I když v jednotlivých případech ještě dokázala zničit člověku život. Nebo ho aspoň znepříjemnit.

Takže se blížil 1.máj. Rodiče vyvěšovali praporky. To na každém okenním parapetu musely být připevněné držáky. A rodiče měli příliš dobrá zaměstnání. A chtěli, abych se dostal na VŠ. Takže vyvěšovali. Tajemník uliční organisace KSČ, Šírek se jmenoval, procházel ulicí a kontroloval, kdo nemá vyvěšeno. Na ty pak zvonil a ptal se, proč tomu tak je a vyzýval k nápravě... Oba notorické nevyvěšovače pak hlásil na patřičných místech.

Ale jo, našli se takoví, kteří nevyvěšovali. Jedna hluchá babička asi pět baráků pod námi. A jeden bývalý koncentráčník na konci ulice. První Šírkovi neotvírala, druhý ho posílal střídavě do prdele, nebo do plynu. On mohl, on měl papíry na hlavu. Jinak si nevzpomínám, že by někdo nevyvěsil. Až v roce 1990. To nevyvěsil praporky nikdo... Ale to je taky mimo.

Na 1.máje se začínali na Letenské pláni scházet dělníci pod transparenty svých továren, pracující inteligence pod transparentem svých ústavů a škol. Atd. Žižkovské ženy byly vždy v čele průvodu. Já vlastně nevím, proč právě ony.

Pod každým transparentem byl někdo, kdo vedl presenci, komu bylo třeba se nahlásit. Jakkmile jste se nahlásili, tak jste se snažili zdrhnout. Tedy vypařit se. A pak jste druhý den tvrdili, že jste v hustém davu uviděli známeho, šli jste za ním... A najednou jste se ztratili a svoji továrnu už seřazenu nikde neviděli. Tak jste absolvovali manifestaci s jinou skupinou...

Jasně, že jste šli domů. (Hospody byly toho dne zavřeny a nesměl se prodávat alkohol. Tak kam jste měli jako jinam jít?) A že jste se ztratili... Každý rok bylo na Letné méně a méně lidí. Došlo to tak daleko, že kordon Lidových milicí zúžil před tribunou průchod na polovinu, aby to pro filmaře vypadalo, že je plno. Ztratit se tam mohlo jen batole. A i to těžko.

Takže jsem se dostavil ku prezenci. A viděl, jak všichni mizí. Páni i soudruzi profesoři, kamarádi... A mě popadla zvědavost, jak tohle dopadne. A rozhodl se zůstat.

Zkrátím to. Byli jsem nakonec tři. Soudruh ředitel Karel Fuerst, poslanec Federálního shromáždění. Bezskrupulózní karierista. Moc chytrý pán. Na pohádky nevěřil a na komunismus jen oficiálně. Dalo se s ním vyjít. Nechtěl si dělat problémy, nopak na všem vydělat. A už mu taky tehdy bylo přes sedmdesát.

Pak soudružka profesorka Tonarová. Ta to žrala! Byly známy její angažované hlášky, např: "Soudruzi (oslovovala tak své kolegy, studenty, i rodiče), vy si stěžujete na okrajové věci! To leningradské ženy za blokády rodily i na sněhu!" Občas měla hyserické záchvaty, válela se před tabulí po zemi a vydávala neartikulované skřeky.

Jeden můj prastrýc taky komunismus žral. Babička vždycky dědovi říkala:"Nedělej si z něho srandu! Víš, že ho v dětství kouslo klíště a měl zánět mozkových blan! Je to chudák!" Takže soudružku profesorku v dětství asi taky kouslo klíště.

No a pak jsem tam zbyl já. Nesl jsem ceduli "GNŠ zdraví 1.máj". Za mnou šel soudruh ředitel s plnou náručí transparentů, co zahodil profesorský sbor a moji spolužíci. Soudružka profesorka se vrhla z mávátkem freneticky proti tribuně a v záchvatu opravdového nadšení se snažila sovětskému velvyslanci vypíchnout oko. Ten naštěstí uhnul...

Tou dobou už lidi ani nepředstírali, že jsou nadšení. Už tam nebyl ani ten loajální výraz v očích... Dav šel mlčky kolem tribuny, kam se polovina lidí ani nepodívala. Jen občas nějaký placený funkcionář strany v davu pozvedl vlaječku a něco polohlasně zavolal. Jenom ampliony hlasitě šveholily a švitořily, dechovky také cosi hlasitého produkovaly...

A já začal řvát:"Gymnasium Nad štolou zdraví 1.máj!" Snad nikdy před tím, ani potom, jsem už tak strašně neřval. Ani na vojně... Asi desetkrát jsem to pod tribunou opakoval... Každý si musel všimnout, že jsme jen tři...

Ředitel, byl asi o hlavu vyšší než já, mi poklepal na rameno a řekl docela přátelsky:"Drž už hubu, ty debile! Už sis tý prdele užil dost. S Tebou se aspoň domluvím... (Pokývl směrem k soudružce profesorce a zavrtěl hlavou.) Pomoz mi odnést transparenty do školy (Což bylo vzdušnou čarou 300 metrů.) a zejtra máš osobní ředitelský volno!" Jinak studentům samozřejmě vykal, ale ve vypjatých situacích přecházel na tykání... V ten okamžik jsme byli oba na jedné lodi.

No, nic se pak neřešilo, že všichni zdrhli. Jen soudužka profesorka měla nějaké kecy, ale on ji stejně nikdo nebral vážně...

Teda ono to zpětně vypadá, že to rozvracení komunismu byla děsná sranda... Ale už Vás někdy honil mladý, trénovaný příslušník Pohostovostního pluku SNB s pendrekem? Ono (v tom pendreku) bylo olovo a dost to s ním bolelo. Zůstávaly pak typické dlouhé podlitiny. A vodní děla taky nestříkala čistou vodu, ale byl v ní nějaký sajrajt, co nešel vyprat... A dokáže, to dělo, s patřičnou tryskou udělat tak rychlý proud, že se s ním dá řezat kámen. Po zásahu letíte pár metrů dozadu...

A v životě jsem se tak nebál, jako v pondělí 20.11.1989, když jsem byl přes noc v budově Filosofické fakulty a říkalo se, že ku Praze se stahují Lidové milice a vybrané armádní oddíly... Přemýšleli jsem, jestli bychom neměli vzít útokem budovu vojenské katedry v Motole. Věděli jsme, že je tam dost ručních zbraní a jelikož v úterý 21.11.jsme měli mít střelby, tak tam muselo být i pár nábojů. A zpravidla tam v noci hlídkoval jeden strážný. Chudák ani netušil, že mu té noci šlo o život...

Ale poslední dva odstavce nesjou ani Prvomájové, ani k roku 1984... Nebo 1983? Tak přeruším tok svých asociací. A zítra všechny překvapím promo článkem propagujícím jednu pražskou cukrárnu!

@cleverbot @banjo