Paradoxy farmářských trhů

Každý děláme něco jiného. Teda většinou. Já tak asi jednu sobotu v měsíci prodávám na farmářských trzích. Tak si dovolím se podělit o pár svých myšlenek, které mě při tom napadají. Žádná vědecká studie to není. Jen takový pel-mel nápadů. Snad se i Vám tohle samotným hodní hlavou...

Prvním paradoxem je popření zákona o zachování hmoty a energie. Každý živý organismus musí vydat svoji energii tak, aby ji víc získal. Tedy jinými slovy při honbě za potravou vydává méně kilojoulí než získá tím, že ji sní. Jinak by uhynul.

Podvědomě se každý organismus řídí tím, že se snaží získat co nejkaloričtější potravu při co nejmenší námaze. V moderním světě se člověk snaži získat potravu co nejlevněji. Je farmářský trh levnější než supermarket? Ne. Je dvakrát až čtyřikrát dražší.

Nabízí tedy vyšší kvalitu této potravy? Je tato potrava zdravější? Je chutnější? Těžko říct. Teda on platí placebo efekt (čti "placébo"). Pokud jsem přesvědčen, že mi něco pomáhá, tak mi to opravdu pomáhá. Tady funguje Pavlovův reflex. Nevědomě. Když spolknu prášek, můj mozek reaguje dřív, než začne prášek zabírat. Například.

Nedávno jsem potkal kolegu učitele. Tento pedagogický exemplář má choulostivý žaludek. Mimo jiné říkal, že ve školní jídelně mu často jídlo nechutná, ale nikdy mu po něm nebylo špatně. Zatímco v restauraci mu někdy velmi chutná, ale pak mu špatně je. Na trzích je to stejné. Nepřísahal bych za každého prodejce jednotlivě, že jeho zboží je nějak lepší než to, které se nabízí v supermarketu.

Druhý paradox je přesvědčení kupujících, že se koupí zboží na farmářském trhu nějak zasazují o životní prostředí. Copak si myslí, že stánkaři navážejí zboží z bezprostředního okolí na dvoukoláku? Jedni manželé jezdí do Dejvic každé ráno z Kyjova...

Takže v supermarketu naveze zboží jeden kamion denně. Pro příklad. Na farmářský trh srovnatelné velikosti přijede padesát dodávek, často v horším technické stavu než ten kamion, a stánkaři postaví třeba 50 stánků. Které jsou většinou připojené na elektřinu. Chladící boxy atd. Po nějakých osmi hodinách zase přijedou dodávky, trh se složí a odveze. Z jaké vzdálenosti průměrně všichni přijedou, to nevím. Z Kyjova asi všichni ne. Myslíte, že se při tom spálí méně fosilních paliv než při provozu toho supermarketu?

A poslední paradox. Dejme tomu, že stánkař opravdu prodává produkty blízkého ekologického hospodářství. Ať už patří jemu, nebo je hokynářem, tedy že tuto produkci nakupuje a dále prodává. Když se mu daří, tedy o jeho zboží je zájem, tak ho logika žene k tomu, aby zvýšil množství svého zboží.

Takže bude prodávat/vyrábět více. Nebo bude požadovat vyšší výrobu. Což povede k intenzifikaci produkce. Produkční podmínky se tak teoreticky budou stále více přibližovat velkovýrobě. Vyšší množství zboží si vynucuje efektivnější způsob prodeje. Tedy přiblížení se tomu supermarketu...

Zkusím to na úplně jiném přikladu. Minipivovar. O jeho produkci je obrovský zájem. Tak se zavede až trojsměnný provoz. Nakoupí se větší varny, více kusů, nový prostor se pronajme, pak přikoupí, najmou se zaměstnanci . Minipivovar přestane být minipivovarem. Zájem o jeho produkci klesne. Tedy bude-li úspěšný, plodí to jeho budoucí neúspěch. Píšu to pochopitelně?

Farmářské trhy tak jsou spíše jakousi deklarací životního postoje než racionálním chováním. A pro někoho je to kšeft. Samozřejmě, že tu jsou kapsáři. A měniči. (To jsou osoby, které si chodí rozměnit tak, aby si odnesly víc.) Také tu jsou žebráci. Lidé, kteří se sem chodí pohádat... No a lidé, to je další kapitola. Kterou chci také někdy otevřít.

@cleverbot