Pražská kanalisace (II.)

Kanály smrdí. Aspoň trochu. Vždycky. Ale někdy to smrdí už dřív, než se začnou stavět... Posuďte sami.

Posledně jsem skončil v roce 1885, kdy výběrová komise uzavřela soutěž o projekt na pražskou kanalisaci. Bez vítěze. Dle náhledu komise nebylo žádné řešení zcela uspokojivé a žádné plně nevyhovělo podmínkám zadání. A přitom Vídeň měla kanalisaci od roku 1878...

Nová soutěž nebyla vypsána. V roce 1889 vyzvala Praha k vypracování projektu pět světoznámých kapacit v tomto oboru. Tři z nich zareagovaly kladně... Ale oslovení berlínský Ing. Habrecht a pražský Ing.Kaftan nabídli Praze, že udělají jeden společný projekt. Praha přijala. Bez výběrvého řízení.

Projekt byl prezentován na Jubilejní výstavě v roce 1891. Nepočítal s čističkou. Splašky měly volně odtékat do Vlatavy za Prahou. Konkurenční nabídka neexistovala... Ale mladí městští inženýři, vlastenci Václavek a Ryvola, případ medializovali a strhli skandál. A na truc vypracovali vlastní projekt, který darovali Praze...

A teď se rozhodovalo politicky. Hrál v tom drobíček roli antisemistismus, lokálpatriotismus, vlastenectví... Nakonec městská rada rozhodla delegovat pravomoc na nezávislého odborníka, který dostal za úkol vybrat vítězný projekt. Odborník se práce chopil a odvedl nesmírně precizní dílo. Jehož závěrem nabídl, že vytvoří vlastní projekt, který originálně spojí všechny výhody projektů dosavadních.

Byl to Ing.William Heerlein Lindley. Angličat, tvůrce a provozovatel kanalisace, stavební rada, ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl to podraz... Ale konec konců, nebyl to ani Čech, ani Němec, ani z Vídně, ani z Prahy, ani Žid... Takže městská rada jeho návrh přijala.

A v roce 1893 začaly přípravné práce. V roce 1896 se stavělo na plno. A roku 1906 Praha dílo převzala. Všechno fungovalo naprosto hladce tak, jak bylo naplánováno. Ing.Lindley provozoval pražskou kanalisační síť až do roku 1909 jako pražský stavební rada. Pak funkci předal Ing.Heinemannovi. A kanalisace fungovala dál.

(Čistírna odpadních vod v Bubenči. Národní kulturní památka.)

V roce 1922 byla vypracována nová studie, která konstatovala, že kanalisace je plně vyhovující a při probíhající obnově a modernisaci může sloužit s velkou reservou i rozrůstajícímu se hlavnímu městu nové republiky. Tento stav trval do 50.tel 20.století.

Komunistická strana začala v 50.letech realisovat svůj velký sociáln í expriment. Združstevnělý venkov se vylidňoval a města se měnila v průmyslová srdce socialistického zázraku... Stavěly se nové podniky těžkého průmyslu a panelová sídliště. Splašků hrozivě přibývalo. Na tohle už stará kanalisace nestačila... Tedy kanalisace stačila, ale čistírna ne.

Po mnoha i zásadnějších úpravách se stará Lindleyova čistírna vyřadila z provozu v červenci 1965 a současně proběhlo slavnostní spuštění čistírny nové (pod jménem ÚČOV, Ústřední čistírna odpadních vod) na Císařském ostrově. To je hned vedle. V posledních několik letech stará čistička už nestíhala a část splašků šla do Vltavy bez čištění...

No a okamžitě po skončení slavnostního spuštění se ÚČOV také vypla, protože vůbec nefungovala. Nalézání a odstraňování závad trvalo skoro dva roky. Až do roku 1967 teklo do Vltavy z Prahy bez čištění všechno... Pak se ÚČOV postupně rozběhla... Ale nestačila kapacitně už od roku 1974,. Těch sídlišť kolem Prahy se zkrátka stavělo příliš...

Provedly se dvě velké přestavby v 80. a 90.letech. Ale pořád to bylo málo. Paradoxně, povodeň 2002 přinesla řešení. Kolem čistírny vznikla volná plocha... Čistírna se zvětšila stavebně i kapacitně. To, co tam je teď, prý stačí. No a továrny v Praze zanikají, byty se nestavějí... Takže HURÁ!!! Třeba máme aspoň na dalších 60 let vystaráno. Jako s Lindleyovou čističkou.

Mimochodem to okolo ní opravdu strašně smrdí. Když zafouká od 100m vzdáleného Císařského ostova... Tam bych si Steemití sraz nedával, i když okolí je hezké a nikdo nikdy ještě smrady neumřel...