Petrův zmar!

Zapřisáhlými nepřáteli české kultury, barbary, nad které v národě není, jsou beze sporu čeští rybáři. Někteří lidé celku škodí nechtěně, když se jejich dobře míněné konání zvrtne, rybáři jsou si však moc dobře vědomi, co a proč dělají, a kulturu tak bojkotují zcela úmyslně. Nebojím se říct, že také na úpadku českého venkova, o němž jsme nedávno diskutovali s @xlisto, také mají nemalý podíl. Posuďte sami:

Rybář je zpravidla jedincem asociálním. Má-li volný den, hned po kuropění jej spatříte tlačit postarší bicykl se síťovkou plnou lahvového piva na řídítkách. Při té příležitosti je často oděn ve vojenském mundúru, případně v šatu tak špinavém, že vojenský oděv výrazně připomíná. Takový rybář, bloumající za ranního šera po místních komunikacích, samozřejmě ohrožuje řidiče, nebezpečnější je však navečer, kdy už má síťovku prázdnou a jeho krok zdaleka není tak jistý jako zrána. Kdyby však rybáři byli jen rizikem pro motoristy, bylo by to ještě hezké…

U rybníku vysedávají celé dny, aniž by konali něco kloudného. Některému z nich se občas podaří chytit nějakou rybu, často však ji však musí vrátit zpět do vody, protože jsou podměrečné. Zatímco se spoluobčané rybářů snaží tu více, tu méně kultivovat a zvelebit svou ves, stávají se dobrovolnými hasiči, chystají dětské dny, pořádají velikonoční koledy, hrají v amatérských divadelních souborech a podobně, rybáři zkrátka vysedávají u rybníka.

Kultuře, o níž jsem mluvil úvodem své eseje, hází rybáři klacky pod nohy jednak svou zarytou neúčastí a jednak systematickým denunciováním. Když už s nějakým rybářem přijdete do řeči, dozvíte se od něj něco v tomto duchu: „Jo výstavy, to pro mě nejni… Nějaký čmáranice, s tim ať si dou za jinejma. Normální lidi na to nejsou zvědaví. Všichni tyhle rádobyumělci by rači měli někde hákovat a hned by bylo líp.“ Neúčast rybářů na kulturních událostech je ovšem zejména v menších obcích a městech znát, kulturní domy strádají a zejí prázdnotou, zatímco na březích rybníka přibývají zátky od piva. Rybářů je totiž zejména v některých regionech opravdu hodně.

Stane-li se, že rybář nějakým záhadným způsobem a své samotářské povaze navzdory zplodí potomstvo, jeho dítka mají život neveselý. Jsou rády, když mohou chodit do školy a naučit se číst a psát, nejméně jeden z rodičů je k něčemu takovému určitě nevede. Své děti rybáři zanedbávají úplně stejně jako jiné lidi a raději tráví své dny na nicneděláním na břehu rybníka.

Leží-li vám česká kultura na srdci, udělejte pro ni něco, zkuste přesvědčit rybáře, aby svého počínání zanechal, byť s ním budete mít těžké pořízení. Zarytým rybářům pak nezbývá než popřát: Petrův zmar!