Pružná pracovní doba

Takovou položku dnes najdete u každé druhé nabídky práce. Jako další položka tam může být třeba služební telefon. Před pár lety mi takové položky zněly líbivě. Dnes mám na ně jiný pohled.
Obě zmiňované výhody mám. Opravdu jsou to výhody?

Vyslechněte si krátký příběh. Neděle. Horké odpoledne. To včera bylo. Byl jsem schován na garážích za Sorem ve stínu a plánoval si pondělní volný den. Co je třeba nakoupit, zařídit, na zahrádce uklohnit. Dum dum dum. Zvoní telefon. Proč? Rychle si promítnu v mysli směnu, jestli není důvod k nějaké stížnosti. Ničeho jsem si nebyl vědom.
Můj nadřízený touží po mém hlasu. Hned po formálním pozdravu pokládám otázku.

„Co se děje?“
Ihned na to je mi vrácena další otázka.
„Máš na zítra něco naplánováno?“

Na takovou formulaci otázky se již očekává odpověď ve stylu: „Mám čas a jsem po celý den k dispozici.“
Po krátkém ujasnění názorů a představ, že do Prahy rozhodně nepojedu, jinak by to mělo dohru na TV NOVA, jsem si vysloužil Pacovskou linku i s autobusem. Samozřejmě jsem hned po dokončení hovoru musel rozeslat pár textovek, aby nikdo se mnou na pondělí nepočítal.

Po příjezdu do garáží jsem se vrhl si obhlédnout stroj. Je to mikrobus Iveco. V podstatě se jedná jen o přestavěnou dodávku. Měl jsem štěstí. Zastihl jsem našeho Důchodce. Odvážný to člověk. Ve svých plus minus 70i letech je stále ochotný a hlavně schopný vystřídat za chybějící řidiče. Také si chystal stroj na pondělí. Požádal jsem jej o rychlokurz se seznámení se s vozidlem. Do dnešního dne jsem s ničím takovým ještě nejel.Krom volantu a řadící páky je tam vše na čudlíky. Základní ovládíní pro jízdu jsem pochopil brzy, zbytek nebyl potřeba.

Hodina H se přiblížila, dřív než jsem se stihl dvakrát otočit v posteli. Nastartovat, strojek, světla. Vše se zdá být v normálu. Zrcátka. Kde jsou zpětná zrcátka? Nalevo, napravo, aha tady jsou dole. Přisunuji si sedačku úplně co nejblíže k volantu. Všude je nezvyklá spousta místa. Batoh se mi s přehledem vejde vedle sedačky. To je nádhera. Jen tu nejsou žádné kufry. Boty na přezutí jsem musel si nechat pod skútrem i s reflexním oblečením. Snad mi jej vlaštovky nepokadí. Pomalu si zvykám na spojku, plyn a řadící páku. Vše jde tak akorát ztuha a zlehka, ne jako u Sora, kde je vše obráceně. Moment. Připadám si jako kulička. Krátká a široká. Aby ne. Na každé straně je přidáno do šíře dobrých 20 cm. Tady na přístrojové desce to je vidět. Jedná se o klasickou přístrojovou desku z dodávky, která je nastavena těmito prodlouženími.

Pohled do předu je ukázkový.

Výhled do strany? Bože, kdo to navrhoval. Na levé straně koukám do sloupku a straně pravé mi zase cloní strojek do výhledu na zrcátko.

Tento nedostatek řeším vždy operativně. Různě se klátím do stran, abych nejvíce eliminoval fakt, že za takhle širokým sloupkem z určitého úhlu se schová celé osobní auto. Během jízdy pomaličku začíná něco pípat. Bože, co to zase je. Rádio to není, ani jsem se jej nedotkl. Pípání sílí, po několika minutách je příjemné jako cikády. Asi po půl hodině přestalo a uprostřed na displeji se zobrazila zpráva o nefunkčním světle. Vskutku jedno potkávací světlo nesvítilo. Sotva do toho vlezu, hned rupne žárovka. S tímto problémem jsem se obrátil na našeho skladníka, mechanika a to vše v jedné osobě.

Další banalitka nenechala na sebe dlouho čekat. Venku dobrých 30°C a topení bylo rozpálené tak, že na něm nešlo udržet ruce. Při nejbližší příležitosti jsem stopnul kolegu, která má také tento stroj. U něj bylo krásných 22°C. U mě? 46°C. Chvilku kontroloval nastavení. Poté prohlásil, že je chyba ve ventilu, který to celé ovládá. Prý, že to je banalita, která se u těchto vozů běžně stává. Hádejte, komu jsem hned volal s oznámením závady. Nicméně jsem vše musel dojezdit v teple až do večera. Cestujícím jsem oznámil, že dnešní akcí podniku je sauna v ceně jízdného. Měli jste vidět to jejich nadšení. Klimatizace od stropu a teplo od spoda. Vlastně tak by to mělo být. Nohy v teple a hlavu chladnou. :)

Abych krátce shrnul tuto linku, kterou jsem si dal za odměnu, za to že zvedám telefony. Je to jako procházka růžovým sadem oproti mé stálé lince. Hned po prvním spoji čas na snídani, na kávu, v poledne na oběd. Nějak takto vypadá rozpis, nebo chcete-li jízdní řád každé linky. Jsou zde vyznačeny jednotlivé spoje a časy, kdy a kam jet. Za dnešní směnu od půl páté do téměř sedmi do večera jsem odjezdil 8 hodin a 10 minut.

Vidíte flexibilní pracovní dobu? A jak pružně zvedám telefonní hovory? Je to jako sen, že? Protože ten, kdo ten telefon v neděli nezvedl, zůstal doma, tak jak bylo původně plánováno. A proč to všechno? To všechno jen proto, když se jednomu z nás stane úraz a není schopen druhý den jet. Vše se zařizuje na rychlo, protože na nějaké zálohy nejsou kapacity a asi ani peníze.

---

Motto dnešního dne zní:
„Máš dvě ruce?“
„Máš.“
„Tak můžeš řídit dvě linky.“

6746

Walking