Chrudimská desítka 28.9.2019

Letos jsem měl dva hlavní cíle:

• Posunout čas půlmaratonu blíž k 1:45:00, což se mi povedlo v Pardubicích, kde jsem zvládl stlačt čas pár sekund pod 1:50:00 a svůj osobák tak pokořil o celých 10 minut
• A zdolat osobák i na trati deset kilometrů a přiblížit se tak vysněný metě 0:45:00

Na vysněnou metu jsem včera sice nedosáhl a mám teda co trénovat, ale osobák se nakonec při poslední letoší desítce povedl, v čase 0:47:01 (na čip), teda tuším o 50 vteřin rychleji (čas na kilometr 0:04:42) , než jsem dosud zaběhl jakoukoliv svou desítku.

V sobotu bylo ideální běžecký počasí. Nepršelo, nefoukalo a bylo pod mrakem. Po snídani se tedy mohlo směle vyrazit vstříc předposlednímu závodu letošního roku (alespoň pro mě). Na místě jsme se letos sešli s šestičlennou partou, z nichž pět se nás vydalo zdolat trať. Vyfasovali jsme čísla, trička i vína a cca půl hodinu před závodem jsme se lehce rozcvičili. Před 12 hodinou jsme se postavili na start, proběhli poslední úpravy a pak už jen běh. Celkem prostá činnost, kdy člověk klade jednu nohu před druhou v tempu rychlejším, než při chůzi. Což je samozřejmě tak půl pravdy. Ta druhá polovina je, že běh je vcelku komplexní činnost (záměrně nepíšu složitá), pokud se jí člověk chce věnovat, užít si ho a dosahovat při tom slušných časů.

Nevím, jestli jste byli někdy v Chrudimi, ale ono to tam není úplně po rovině. Ne snad, že by to byla nějaká Sněžka. To vůbec ne. Ale člověku tam umí pár míst zatopit. Jedním z nich je krátké a prudké stoupání, které přichází poprvé po cca 3 kilometrech běhu. Většina běžců v mojí výkonostní kategorii takovej kopec vyjde. Já poučen Chi runningem, jsem byl schopen kopec dvakrát celkem bez problémů vyběhnout, čímž jsem se prokousával startovním polem dopředu. Myslím, že jen v tomhle místě jsem jich možná 10-15 předběhl. Pár set metrů před stoupáním jsem se zavěsil za skupinku a tu potom v kopci předběhl. :)

Nakonec z toho bylo tuším umístěný někde okolo 60.-70. místa z celkového počtu 283 doběhnuvších a v kategorii jsem se vešel do první 30 z nějakých cca 80 jmen. Není to sice nic moc k chlubení, ale na druhej rok běhání to taky není úplně marný. Zvlášť vezmeme-li v potaz, že běh není moje hlavní činnost, který se věnuju. Je to prostě jedna složka mnohem širšího záběru, který nazývám Pohyb.

Jak se mi běželo? Od začátku jsem věděl, že poběžím na osobák, zatímco příští týden si hodlám hradecký půlmaraton spíš užít (přeci jen, jak jsem avizoval, letošní rekord z půlky už mám). Takže jsem do toho od začátku celkem šlapal. Krize v podstatě nepřišla. Ono na deseti kilometrech toho člověk zase tolik nezažije. První kilák v podstatě člověk rozbíhá a poslední dva už to byl boj s co nejlepším časem. Trať jsem znal z minulého roku, takže ani v tomhle směru mě nečekalo žádné překvapení. Pokoušel jsem se tedy do běhu co nejvíc uvolnit krok a dobíhat skupinky před sebou. Nic víc mě nezajímalo. Dokonce jsem se ve druhé části závodu vzdal i čistě dýchání nosem a přešel na nádech - nos, výdech - pusa, což dělám málokdy i při závodě. Zkrátka jsem podřídil všechno samotnýmu času...

Pokud jsem zpozoroval nějaké zlepšení oproti loňsku, pak to je jednoznačně regenerace po běhu. Třeba dneska bych mohl v pohodě vyběhnout, zatímco loni to pár dní bolelo. Přisuzuju to zlepšené technice běhu.

No a na závěr samozřejmě nemohlo chybět foto a oslava, která se nám protáhla (jak jinak) do ranních hodin. Té možná, narozdíl od závodu budu pro změnu pár dní hořce litovat. :)