It was not long ago. / Bylo, nebylo, dávno tomu.

It was not long ago. (Google translate from Czech)
"Hurray, Holidays". The first thought that attacked him after awakening to a beautiful morning amid the mountains of 1.7.
"Damn, holiday. Again, all possible and impossible relatives of friends will come to us. " This was the second thought, and it was not so beautiful in the morning. He quietly climbed out of bed, dressed, grabbed a roll in the kitchen, and quietly disappeared from the house to not wake the others who were still asleep.
He set off with a beautiful fresh morning blow to the nearest hill. After twenty minutes of walk, a dewy meadow and a fragrant forest, he came beneath his favorite rock. The rays of sunshine in the morning haze among the trees were drawing their path. He liked this morning's play of light and shadow. There was something magnificent and untouchable. From the corner of his eye he saw a slight movement under the rock. He slowly turned his head and looked into the eyes of the young deer who was looking at him curiously. It was only a few meters apart. He did not even breath to miss her. They stood for a moment looking at each other. After a moment the deer turned and ran further into the forest. He stood still for a while and absorbed this meeting. He was screaming a little because a piece of cone fell on his head. He looked up at the trees and saw two squirrels screaming in the branches. Finally he took a good breath and climbed to the top of the rock where he settled.
The rock, with its peak, protruded above the surrounding trees and was a beautiful view of the valley beneath it and the surrounding hills. He liked this place. Once, he experienced something that can not be described by words. It was a perfect blend with the surrounding world and nature. He even felt like he was part of the rock and everything. The inner feeling of perfect harmony left him to forget all the fears and worries in the ground. As he remembered the past experience, he had something like that. It was almost the same but different. Again, he experienced the perfect harmony and, in addition, he felt like he was feeling differently. The entire region was brightened by a special brightness that was certainly not from the sun. He shone himself. The trees around him pulsed through the colors of the rainbow spectrum and clearly heard them talking to each other. He looked around cautiously to avoid this experience. Everywhere it looked the same. Only one place was gray. He realized that there was a stone cross there. As he focused his eyes on the place, he saw the rainbow colors disappear, leaving only a gray hole. This phenomenon made him so overwhelmed that he had ceased to perceive all the strange brightness around him.
He climbed down the rock and headed home. On his way home he picked up a couple of mushrooms he met. "Mom will be happy. He'll have fresh mushrooms to eat", he thought. At home they were all up and the mushrooms brought by it were a welcome part of the breakfast.

„Hurá, prázdniny“. První myšlenka, která ho napadla po probuzení do krásného rána uprostřed hor 1.7.
„Sakra, prázdniny. Zase se k nám sjedou všichni možní a nemožní příbuzní s přáteli“. To byla druhá myšlenka a ráno už tak krásné nebylo. Potichu vylezl z postele, oblékl se, v kuchyni popadl rohlík a tiše se vytratil z domu, aby nevzbudil ostatní, kteří ještě spali.
Vydal se krásným svěžím ránem k nejbližšímu kopci. Po dvaceti minutách chůze orosenou loukou a voňavým lesem přišel pod svou oblíbenou skálu. Sluneční paprsky v ranním oparu mezi stromy vykreslovaly svou dráhu. Měl rád tuto ranní hru světla a stínů. Bylo v tom něco vznešeného a nedotknutelného. Koutkem oka zahlédl pod skálou lehký pohyb. Pomalu otočil hlavu a díval se do očí mladé srnce, která si ho zvědavě prohlížela. Dělilo je od sebe jen pár metrů. Málem ani nedýchal, aby ji nevyplašil. Chvíli tak stáli a dívali se na sebe. Po chvilce se srnka otočila a odskákala dále do lesa. Zůstal ještě chvíli stát a vstřebával toto setkání. Trochu se lekl, protože mu na hlavu spadl kousek šišky. Zvedl oči ke korunám stromů a zahlédl dvě veverky, které skotačily ve větvích. Konečně se pořádně nadechl a vyšplhal na vrcholek skály, kde se usadil.
Skála svým vrcholem vyčnívala nad okolní stromy a byl z ní krásný výhled na údolí pod ním i na okolní kopce. Měl toto místo rád. Jednou zde zažil něco, co se snad slovy ani nedá popsat. Bylo to dokonalé splynutí s okolním světem a přírodou. Dokonce měl pocit, že je součástí skály a všeho okolo. Ten vnitřní pocit dokonalé harmonie mu dal zapomenout na všechny přízemní strachy a starosti. Jak tak vzpomínal na minulý zážitek, stalo se mu opět něco podobného. Bylo to skoro stejné, ale i jiné. Opět zažil tu dokonalou harmonii a navíc se k tomu přidal pocit, že vnímá nějak jinak. Celý kraj se rozzářil zvláštním jasem, který určitě nebyl od slunce. Zářil i on sám. Stromy okolo něj pulzovaly barvami duhového spektra a jasně slyšel, jak si spolu povídají. Opatrně se rozhlížel okolo, aby se mu tento zážitek neztratil. Všude to vypadalo stejně. Jen jedno místo bylo nějaké šedé. Uvědomil si, že v tom místě stojí kamenný kříž. Když zaostřil zrak do toho místa, spatřil, jak se duhové barvy vytrácejí a zůstává po nich jen šedivá díra. Tento jev ho natolik vyvedl z míry, že přestal vnímat veškerý zvláštní jas okolo.
Sešplhal ze skály dolů a vydal se k domovu. Cestou domů posbíral pár hříbků, které potkal. „Mamka bude mít radost. Bude mít čerstvé hříbky na smaženici“, pomyslel si. Doma již byli všichni vzhůru a jím přinesené hříbky byly vítanou součástí snídaně.