Jindy a jinde?

Zapomeňte na to, co vás učili v dějepisu, zapomeňte na to, co jste si kde přečetli. Už máte prázdno? Tak teď si představte, v které době by jste chtěli žít. Dost dobře to nejde, když nejsou informace. A tak nám nezbude nic jiného, než žít v době, ve které jsme. Jestli to je ta pravá zlatá, záleží na nás.
Nemohu se ohlížet na to, co má soused nebo někdo jiný. Nemohu posuzovat, jak žije ten, nebo onen. Svou „zlatou“ si vytvářím sám. Jestli úspěšně nebo neúspěšně, mohu hodnotit zase jen já a nikdo jiný.
Co na tom, že nejsem milionář, nebo že necestuji po světě. Za daného stavu mého vědomí a vědění jsem spokojen tam, kde jsem. Názory jiných jsou sice hezké, ale nemají mé zkušenosti. Proto je mohu vyslechnout, ale to je asi tak vše, co pro ně mohu udělat ;-).

Ze ztraceného sešitu:
Žít někde jinde a jindy? Nesmyslná otázka. Žije se teď a tady. Mohli jsme prožít (a nejspíše prožili) tisíce minulých životů a dokonce si na ně můžeme i vzpomenout. Ty životy však již byly odžity. Teď máme jiné zkušenosti, vědění i vědomí. I duše je na tom jinak. Postoupila do dalšího kola učení. Pro ni nemá smysl se vracet, protože by upadla do nižší třídy učení se.
Ano, pomocí čtení ve vesmírné kronice můžeme najít odpovědi na spoustu otázek. Žádná z nich nám však neodpoví na otázku, jestli by bylo lepší žít jindy a jinde.
Svým způsobem žijeme jindy a jinde každou vteřinu našeho života i když nám připadá, že jsme pořád na jednom místě. Není to pravda. Pominu-li, že se posunuje celá planeta vesmírem, musím vzíti v úvahu, že se mění prostředí okolo mne. To je odpověď na jinde.
Odpověď na jindy je také prostá. Jindy bylo ráno, jindy bude večer.
Tohle je mé vědění, tak to cítím a prožívám. Jiný to cítí a prožívá jinak, protože má své vědění.

Babiččin sešit mne stále překvapuje. Mám sice své prožitky a vědění, ale její zápisky mi daly už nejednu odpověď. Možná tohle bude odpověď i pro některé z vás.