Jak jsem se nestal sběratelem (téma týdne)

Asi mám na sběratele štěstí. Když přijdu k někomu na návštěvu, dostane se mi zasvěceného poučení od hostitelů o sbírkách porcelánu, hraček, modelů aut či fotek modelek. Patřičně jsem jim jejich zálibu ve sbírání záviděl,tedy až na tetu, která podle jejího vyprávění byla sběratelkou všech možných nemocí a zážitků z nemocničních čekáren a ordinací.
Uvažoval jsem, jestli bych též neměl začít se sbíráním a přišlo mi to jako dobrý nápad. Líbila by se mi sbírka vozů Porsche, ale vešla by se mi do garáže jen dvě a ještě by byla nad sebou. Navíc pochybuji, že by se dala sehnat za pár desítek tisíc, které mám k dispozici. Rozhodl jsem se tedy, že začnu sbírat vína. Ponořil jsem se do odborné i laické literatury a začal chodit po prodejních výstavách, na nichž jsem začal s budováním své nové sbírky. Nebránil jsem se ani nákupu zahraničních vín a opět jsem si při tom rozšířil obzory. Zakrátko nastal den D. Čekal jsem rodinnou návštěvu a těšil se, že i já se tentokrát můžu pochlubit úžasnou sbírkou. Představoval jsem strýcovi a tetě jednu láhev po druhé, udivoval vyčtenými znalostmi a vychvaloval jedinečnost jednotlivých vín z těch nejlepších ročníků. Zaregistroval jsem, že návštěva výkladu nevěnují moc pozornost a stále si něco šeptají. Znejistěl jsem, když v tom se strýc zeptal: "To je všechno hezké, co nám tu vykládáš, ale co kdybychom nějaké to víno ochutnali?" Nechtěl jsem si u rodiny pokazit renomé, tak jsem souhlasil. Nemůžu říct, že bych se vzorky neslavil úspěch, ale pracně budovaná sbírka mi rychle mizela před očima. A tak jsem se snažil něco zachránit řka, že tyto skvosty nemají správnou konzumační teplotu. Neúspěšně. Strýc, který má v obýváku vyskládané poháry ze soutěží v rychlosti pití tupláků, se rozhodl, že stihne ochutnat vše.
Další den se při loučení zeptal, kdy má zase přijet na kontrolu, ale já se rozhodl, že začnu sbírat zážitky. Ty mi uchvátí až Alzheimer.

Víno, ženy, zpěv
Zdroj