Greta Thunberg

Pořád se říká, že se nemá posuzovat myšlenka podle svého nositele. Ale je to vůbec možné? Při volební kampani se přeci všechno točí kolem osoby kandidáta. Program... No, soupeřův volební štáb ho jistě studuje. Ale řadoví voliči?

Tenhle článek mi zraje v hlavě už nějaký ten pátek. Ale pořád vlastně nevím, proč ho chci napsat. Nejspíš proto, že učím i podobně postižené děti, jako je chudák Greta.

Tak jsem se dočetl, a nemám důvod pochybovat o pravdivosti té informace, že děvče trpí Aspergerovým syndromem, obsedantně kompulsivní poruchou a selektivním mutismem. S každou z těch poruch jsem se u žáků už setkal. Jednotlivě. Ale v kombinaci o tom čtu u Grety poprvé.

Aspergerův syndrom patří k poruchám autistického spektra. Znamená to, že její nositel je obdařen téměř nulovou sociální inteligencí. Což konstrastuje s obykle velice nadprůměrnou intelegencí všobecnou. Nositel umí jen velice omezeně komunikovat. Je naprosto neempatický. Nechápe okolní svět lidí, nerozumí mu. Dostává se zpravidla do společenské izolace. Vůbec nerozumí všeobecně lidskému chování, pohnutkám... Naprosto nemá smysl pro humor a nechápe ironii.

Selektivní mutismus je patologií relativně vzácnou. Sám jsem se s ní potkal za dvacet let učitelské praxe jen dvakrát. Znamená to, že nositel poruchy není schopen v některých sociálních situacích komunikovat pomocí řeči. Doslova oněmí a není schopen ze sebe vypravit hlásku. Tento stav někdy trvá měsíce. Nastolení stavu je zcela nevypočitatelné. Dnes mluví, pak dva měsíce ne, pak zas ano.

Znáte ten vtip:"Ta polévka je příliš slaná!" Prohlásí chlapec jako svá první slova ve dvanácti letech. "Dosud bylo vše v pořádku, a proto mi nebylo třeba hovořit!" Chlapec byl nejspíš mutista.

Obsedantně kompulzivní porucha, to je doslova třešnička na dortu... Patří jednoznačně mezi psychózy. Nositel trpí vtíravými myšlnkami a nutkáním tyto své problémy řešit pomocí rituálního chování... Jsou to ti lidé, kteří třicetkrát kontrolují, jestli zamkli dveře. A pak se ještě raději osmnáckrát vrátí a rituál kontroly zopakují. Nakonec už během dne jen kontrolují ty dveře. Nemyjí se, nejedí, nespí... Obětují se, aby dveře byly určitě zavřeny.

Dveře nahraďte čímkoliv jiným. Stálé přeslkádávání věcí, mytí rukou... Vyhýbání se červené barvě a obcházení kanálů, čar na silnici... Touto poruchou trpí v různé míře asi 2% populace. Když se pořádně rozvine, může jedince vyřadit z lidského kolektivu.

Například český král Václav II. trpěl obsesí ze zvuku zvonů a z koček. Tyto tradiční obsese jsou ale dnes nehrazovány modernějšími, např. obsesí z neekologických výrobků, ze západní mediciny, z neveganské stravy a podobně.

Co tím chci říci? V žádném případě neviním z ničeho slečnu Gretu. Ona si svůj nemocný stav neuvědomuje a nemůže za něj. Jak by také mohla, když namísto terapie se jí dostává podpory v jejích chorobných představách?

Co nechápu, jak je možné, že si ji postavili do čela nektěří ekologisté... Že z ní udělali tvář své kampaně. Myslící člověk přece musí právě takový čin brát jako naprostou diskrediaditaci (hezky česky znevěrohodnění) myšlenky nápravy nešetrného způsobu, jakým opravdu nakládáme se svým životním prostředím, s celou planetou.

Já vím, že v kambodžských polpotovských komunitách někdy vládly dvanáctileté soudružky... Ale nejsme snad ještě v Kambodži (dnes Kampučii)! Také se u nás doposud nepoužívali dětští vojáci. To je specialita africká, s přesahem do Jižní Ameriky. Ale co není, může přijít. Pokud se nebudeme bránit. A jak se bránit? V prvním sledu odkrýváním a zveřejňováním pravdy.

No a příště chci napsat, jak naší planetě opravdu dáváme na zadek... Protože v některých bodech se slečnou Gretou jejímu stavu navzdory souhlasím.