Kdy bych chtěl žít?

Tak to by zasloužilo doplnit. O to kde a jako kdo. Třeba takový slepý žebrák to nemá dobré nikdy a nikde. Bohatý a vzdělaný šlechtic v Paříži, hugenot, v předvečer Bartolomějské noci, taky nic moc. Nechtěl bych vždycky patřit ani k vládnoucímu rodu. I králové končili na popravištích, při atentátech…

Uvědomuju si, že nejdelší průměrná doba dožití je právě teď a tady. Nejdelší období planety bez velké války je také teď… A máme nejlepší lékařskou péči v historii, nejlepší školství, životní úroveň… No, asi je to nejlepší teď. A tady to vůbec není špatné… Takže jinak.

Přeformuluju si otázku. Kdybych nemohl žít teď, kdy bych tedy žít chtěl? A dejme tomu, že v těch Čechách. No, v období před katastrofou… Ono totiž každé krásné období v dějinách končí katastrofou…

Dvacáté století, to byla jedna velká katastrofa. Začalo to I.světovou, ruskou revolucí, španělskou chřipkou. Pokračovalo Světovou hospodářskou krizí, Hitlerem, Stalinem, II.světovou, Mao Ce-tungem… To nemá smysl pokračovat.

Před Velkou válkou se lidé cítili docela dobře. Ne všude. Jsou na planetě místa, kde do nedávna panovalo bezčasí. Amazonský deštný prales, severní polární oblasti… Pak byly na planetě i místa, kde bylo zle. Ono bylo vlastně dobře jen v Evropě a v Americe. Relativně dobře a ne pro všechny.

Ale byla to Belle Epoque. Lidstvo věřilo, že technika vyřeší všechny problémy. Doba Járy Cimrmana… Vynalézá se o překot, věda prostupuje životem.

No a kdybych šel v čase ještě zpátky, tak asi někam před Francouzskou revoluci, která bude velká. Osvícenství. Rozum. Kritické zhodnocení všeho vědění lidstva. Skvělá doba. Až na občasné hladomory. A války. A epidemie. Nakonec Napoleon.

A zase se na řece objeví mlha… (Jsem si vypůjčil z Cesty do pravěku.) A jsme v renesanci. Hele, Amerika! V Čechách v 16.století se rozhoduje, jestli budeme velmoc, nebo zadní dvorek Evropy. Šlechta se vrhá na podnikání. Zakládají se rybníky, pivovary. Tak 1572 – 1619 se ani moc neválčí. S Turkem trochu. Ale s tím se už dá i jednat. Těch hladomorů tolik není… Horší jsou loupežníci. A epidemie řádí pořád.

Pak za Lucemburků. Jan válčil všude. Ale v Čechách byl klid. A kdo byl neklidnější povahy, tak mohl táhnout s králem do ciziny… Za Karla to byla zpočátku dobrá doba. Pak se to kazilo s podnebím. Za Václava byl aspoň mír. Tedy v Čechách. Morava zažívala něco na způsob Války růží mezi syny Jana Jindřicha, Karlova bratra.

No za prvních královských Přemyslovců, zejména Přemysla Otakara I. a Václava I., to se překvapivě téměř neválčilo. (Mongolové Moravou jen profrčeli.) A přišli k nám Němci. Donesli know-how. Zakládají se nové vesnice a města. Nikdo nehladoví. Každý má uplatnění. Epidemie… No co proti nim lidstvo dodnes zmůže?

Předtím bylo občas hůř, občas líp. Žilo se. Muselo se. A před příchod Slovanů se vůbec pouštět nechci. To se toho ví obecně málo…

Čím více do minulosti, tím se žilo tak nějak obecně pomaleji. Vůbec se víc žilo a méně vědělo. Víc se pracovalo. Volný čas, to byla výsada nejbohatších… A nikomu to celkem nevadilo. A když nma to byl čas, dokázali si lidé rozšoupnout... Věci měly svůj řád. Celkem neměnný. Byly jistoty. Svět byl veliký. Ale Vaše okolí bylo malé, neanonymní. Byli jste pevně zakotvení. Spousta věcí se dala předvídat.

Jenomže my bychom se v tom světě asi nudili. My jsme uzpůsobeni životu v jiné době. Proč Sokrates a Seneca spáchali sebevraždu? Proč neutekli někam k barbarům? Protože by tam pomalu umřeli nudou…

Teda, já bych jindy žít nechtěl.

@automation @cleverbot