To je interestní věc. V podstatě celej svět je chyba a člověk totálně... Nejlepší na tom je že je to naprosto dokonalé Chyba sem chyba tam já se vtom ale nevyznám. Celé je to strašidelně zamotané. Jakmile jednou začnete řešit chybu skončíte v patové situaci. Ale tohle vysvětlit proč to tak je je nadmíru složité. Jeden by v tom vysvětlování mohl udělat chybu. A divíte se o čem že to mluvím? No přece o životě. Dokonce by se dala požit otázka zda život není chybou? Ale na to si musí odpovědět každý sám.

Jenže občas sem z těch chyb celý zašmodrchaný a to speciálně když jsem přetížen když jsem zahlcen informací všemožného charakteru to pak klidně dám i knížku do mrazáku. A za tejden jako když jí najdu. Není nadto si číst ledovou detektivku. Jindy zas na něco úplně zapomenu a když se to nepřipomene tak ani nevím že jsme zapomněl. Třeba moje poslední narozeniny na ty jsem zapomněl než mi ten den popřála žena. Ale nejlepší je že když na něco zapomenete a ono to vyšumí tak zas může být dozajista pochyb o tom jestli to byla chyba. Třeba si vemte zapomenete vyluxovat. No a pak jednou budete luxovat a nebudete vědět že jste na to už předtím zapomněly no a pak řekněte neušetřilo vám to práci?

Ale jsou místa kde jeden člověk musí mít mozek při pozoru. Třeba @bucipuci nebo @xlisto jsou řidiči a tak vědí... Tam se chyba těžce může nevyplatit. Ale jak to s tím doopravdy je kdo ví. Daly by se vyprávět příběhy ze všemožných stran kdy chyba se pak neukázala jako chyba a nebo kdy se na t okouká ze všelijakých stran. Každý pozorovat jakékoliv události pak chybu hodnotí jinak a nebo ji dokonce vidí někde jinde. Představte si že by jste měli vládnout světu třeba jako bůh, no těch dilemat toho stresu aby jeden neudělal chybu, no pánečku tuhle roli bych hrát nechtěl.

Jenže co naplat jakmile jste bůch můžete vymyslet systém takový aby to nebyly vše na vašich bedrech jste přeci bůch. No a pak už se můžete jen dívat občas sem tam něco popostrčit nebo zabrzdit aby to pěkně hezky běželo. Třeba taková přítomnost v ní se dějou divy, jeden by se divil je to jako ve snu zmizí hranice, čas přestane existovat a pak chyba neexistuje jen pouho pouhé bytí. Ale to zas pak je nadělení když se jeden probudí a zjistí že tu sedí na zastávce a přitom mu právě od ní odjíždí autobus. Ale to tak je s tím se nedá nic dělat. No právě když víte třeba že chyba je a prostě to nelze opravit co pak? Musíte se smířit s tím že tam je a nebo něco vymyslet nějakou fintu jak tu chybu využít nebo obejít. Třeba sestřin noutbuk a klávesnice co si polila kolou. Jeden by řekl to je vadný noutbuk, ale ono né připojí se externí a hned to jde když se chce. Vrcholem pak je verze pro nemohoucí s klávesnicí na obrazovce. Jupijou noutbuk šlape dál. Teda ten její už došlapal bylo mu asi patnáct let, ale v tomhle stavu ho snad měla posledních šest co já vím.

Takže chyby dejte mi pokoj. Tak nějak bych to viděl ten můj postoj k chybám.