Sport

No vzhledem k tomu jak to píšu pozdě tak asi víte jak to se mnou a se sportem je. Nijak vášnivě mě sport nepřitahuje a to ani jako pasivního diváka. Už od malička jsem se mu vyhýbal a to hlavně tomu kolektivnímu. Rekreačně jsem ho ještě dělal ale ne nijak moc. Jako dítě jsem pinkal míčkem o zeď. A chodil do šachového kroužku.

V sedmé třídě mě maminka přihlásila na košíkovou. Celkem mě to bavilo. Zvrat nastal až po základce když jsem měl jít na gympl. Protože jsem měl známky takové jaké jsem měl tak máma řekla že ať to zkusím na sportovní skrze tu košíkovou. A co myslíte? Byl jsem jediný kdo neudělal talentovky. Sice jsem se pak dostal na gympl na tu nesportovní část a jsem tomu asi rád. S košíkovou to šlo pak z kopce, odešel nám náš oblíbený trenér co nás nechal 15 minut běhat a zbytek tréningu jsme hráli a přišel nový trenér co nás nechal tři-čtvrtě hodiny cvičit a jen 15 minut hrát. No a tak jsem začal chodit za košíkovou. Další rok už jsem rodičům oznámil že tam končím a že mě to nebaví.

Jediný sport který miluji do dnes je turistika, zkrátka chození když nohy dělají sem a tam sem a tam to je pro mě ten nejlepší pohyb. Ještě mám rád plavání, ale tak nějak se málo dostanu do bazénu což mě mrzí.

Jediné čemu jsem vlastně propadl je taková moje vlastní verze qigongu, říkám ji po japonsku kikung. :) Vydržel jsem nepřetržitě cvičit každý den 6 let. Momentálně tak nějak půl roku pauzíruju, ale pomalu vzniká potřeba zase začít. Ono to vlastně není až tak cvičení, jsou to takové pohyby s dýcháním založené na Baduanjin. když se vezme že je to vlastně spíše zdravotní čigong tak to moc ani není cvičení těch 15 minut denně. Ale jsme pyšný že jsme se donutil to bez přestávky každý den to cvičit. Hmmm musím zase začít. :)

A to je o sportu asi vše.