Rytíř Savinok a turnaj

Bylo pozdní odpoledne a potulný rytíř Savinok odpočíval u rybníka pod vrbou po sytém jídle, který si před tím dal v místním hostinci. Vepřové koleno ho natolik zasytilo, že nebyl schopen pohybu a raději pokuřoval dýmku a přemýšlel o svých dalších životních krocích. Naštěstí si ke kolenu dal také několik žejdlíků piva, které měly zaručit dřívější natrávení toho chutného pokrmu. Tak vydatné jídlo si dopřál po dlouhém měsíci putování po cizích krajích, kde byl povětšinou o chlebu a vodě, pokud se mu zrovna nepodařilo ulovit zajíce nebo koroptev.

Krčma U brány byla jeho oblíbená, vařili tam vlastní pivo a kuchyně byla výtečná. Hlavou mu ale prostupovala jiná myšlenka než na jídlo, toho měl pořád ještě plné zuby a hlavně žaludek. Turnaj! Rytířský turnaj v podhradí, který se pořádá jednou ročně právě v době, kdy místní král slaví narozeniny.

Šermovat s mečem uměl dobře, o tom žádná, ale obratnost s kopím mu činily potíže, ač na koni se držel zdatně. Proto zvažoval jen disciplínu šermířskou, leč ta byla oproti klání na koních s kopím méně honorována a neměla takovou prestiž.

Navíc tu bylo startovné pět zlaťáků, které vlastně ani sám neměl. Musel si někde zlaťáky půjčit. Pro finanční úspěch sice stačilo dostat se mezi čtyři nejlepší, ale nebyl si vůbec jistý, zda na to má.

Po dlouhém rozjímání pod vrbou usnul, spánek pod širým nebem měl za posledních několik týdnů zažitý, proto mu vůbec nevadilo, že nenocoval pod střechou. Byl tu ještě jeden důvod, finance. Těch neměl nazbyt, a jelikož počasí bylo vlídné, byla to pro něj ideální varianta.

Ráno Savinoka probudila rosa a první sluneční paprsky. Navíc branou u rybníka začaly proudit davy diváků, kteří se nemohli dočkat rytířských klání.

Když Savinok uviděl tolik lidí, rozhodl se, že se turnaje zúčastní! Jiný plán na vydělání slušného obnosu peněz, za který by mohl pár týdnů žít, ho stejně nenapadal.

Většího výdělku, než v turnaji se dá vydělat sázením. Právě díky sázkám se již několikrát ocitnul v situaci, kdy měl prostředků nadbytek. Dnes tomu tak ale nebylo. Vlastně měl pořád ještě onen kámen, který získal před několika měsíci a jehož hodnota byla nejspíš obrovská.

Zašel za místním kupcem Barnartem a požádal ho o prosbu. "Potřebuji tvoje služby, Barnarte. Dám ti zástavou drahý kámen a ty mi na oplátku půjčíš zlaťáky na turnaj." Barnart byl kupcem odjakživa a jakákoliv forma výdělku se mu nepříčila.

“Kolik potřebuješ, Savinoku?“ zeptal se Barnart. “Dvacet pět zlatých.“ odpověděl Savinok okamžitě. “Pět na startovné a dvacet na sázku, na postup mezi čtyři nejlepší. A ještě bych tedy potřeboval, zda bys těch dvacet zlatých za mne nevsadil.“ upřesnil Savinok.

“Je to dost riskantní, za tvých pětadvacet chci po turnaji třicet pět zlatých. Ber nebo nech být.“

“Třicet pět? To je moc!“ vykřikl Savinok, ale hned v následujících okamžicích si uvědomil, že za to riziko si Barnart mohl říct klidně i víc. Navíc, pokud se opravdu mezi čtyři nejlepší dostane, za dvacet vsazených dostane zpět čtyřnásobek, celých osmdesát zlatek, a z toho se deset zlatých pro kupce dá vyplatit. Plus odměnu za umístění. “No tak dobře, třicet pět, ale necháš mě u sebe ubytovaného po dobu turnaje“, vzpomněl si Savinok na místnost pro sluhu u kuchyně, kterého Barnart momentálně neměl.

“Dobrá tedy, ruku na to“, odvětil Barnart. A dohoda byla na světě.

---

Turnaj v podhradí měl velkou popularitu. Kromě diváků přijelo i spoustu prodejců všeho možného, od dřevěných či kožených výrobků přes zbraně až po plyšové hračky rytířů a princezen.

Počasí bylo velmi vlídné, slunce svítilo všem nad hlavami, ale ne natolik, aby se rytíři ve zbroji zapotili ještě před bojem. Toho se Savinok děsil ze všeho nejvíc.

První dvě kola zvládl Savinok s přehledem a podařilo se mu ještě pošetřit síly. Ve třetím kole se však měl utkat s obávaným lordem Wilhelmem, kterému se přezdívalo drtikloub. Již několik rytířů poslal do výslužby svými mohutnými údery mečem.

U takovýchto turnajů bývá rychlost, s jakou se vypořádáte se slabšími protivníky na počátku, velice důležitá. Síly jsou potřeba po celý den a zejména ke konci turnaje, když se setkáváte s těmi nejsilnějšími, rychle ubývají.

Souboj s Wilhelmem probíhal velmi opatrně. Savinok si byl vědom svojí menší tělesné konstituce a rozhodl se pro obrannou taktiku. Wilhelm se jej pokoušel opakovaně napadnou jestřábím úderem, ale Savinok vždy dokázal úder vykrýt.

Až ve druhém kole, kdy oběma energie ubývala, začal Savinok konečně útočit. Několikrát naznačil úder ze strany, a nakonec se mu podařilo soupeře donutit k ústupu. Když se Wilhelm chystal opět zaútočit, Savinok se rychle přikrčil a sekl Wilhelma při jeho vlastním úderu rychle do stehna.

Wilhelm zaúpěl bolestí a spadl na zem. Savinok k němu rychle přiskočil a přitiskl mu hrot meče k hrdlu. Lord Wilhelm tento souboj prohrál!

Po souboji byl tak unavený, že se tak tak doplazil ke studnici, aby se trochu napil a opláchnul. Když odpočíval o studnu opřený, všiml si obrysů postavy, která se k němu blížila.

„Bojoval jsi udatně, Savinoku“, oslovila jej hostinská Esther. „Trochu jsem se o tebe bála, lord Wilhelm v minulém kole utloukl svými údery soupeře skoro do bezvědomí.“

“Je milé vidět tak krásnou tvář. Děkuji za podporu, snad moje pouť turnajem ještě nekončí“, odpověděl Savinok. "Ani nevím, kdo mě čeká v dalším kole."

“Tuto informaci ti přináším. Ať s tebou stojí všichni svatí, v boji o finálový souboj tě vyzve princ Desiderius! Favorit na vítězství ze všech největší, vždyť se sám účastnil desítek turnajů a ze spousty z nich vzešel jako vítěz.“

“Desiderius? No tak to bude tedy těžký souboj, nedám mu to ale zadarmo, znáš mě, Esther.“

“Znám, ale právě proto o tebe mám obavy“, zesmutněla Esther a podala mu kapesník, kterým si mohl Savinok otřít upocené čelo. Zároveň mu podala kus kuřete a krajíc chleba, aby se před bitvou pořádně posílil.

Mračna na obloze se zatáhla a Savinok si říkal, že se možná stahují i nad jeho šancí zvítězit v turnaji. Princ Desiderius, proč zrovna on! Ze všech soutěžících se musím potkat s tím největším favoritem. Kdyby to bylo až ve finále, povzdechl si.

Desiderius pocházel ze vznešeného rodu a jeho vizáž tomu odpovídala. Oproti Savinokově ošuntělé zbroji a obstarožnímu meči se princova leskla a zlatem propracované detaily jasně dávaly najevo, kdo je v tomto souboji majetnější.

Ale majetek není zárukou vítězství, pomyslel si Savinok. A i když je princ chladnokrevný bojovník s rychlýma rukama, Savinok měl také jednu výhodu. Byl levák. A proti levákům se bojovalo těžko, jelikož jich nebylo tolik, aby se proti jejich stylu dalo účinně trénovat.

Začátek bitky měl Savinok ve své režii, pokusil se Desideriuse několikrát překvapit rychlou sekvencí úderů, ale princ byl na jeho počínání připraven. Jeden ze Savinokových útoků dokonce Desiderius vykryl tak dobře, že ještě v pohybu svého meče stačil Savinoka trefit čepelí do pravé ruky, ze které mu ihned vystříkla karmínová krev. Savinokovi dokonce málem vyletěl meč z ruky, ale nakonec jej udržel a rychle ucuknul před dalším princovým výpadem. Od tohoto momentu to na bojišti vypadalo jako hra kočky s myší, princ hledal skulinky v Savinokově obraně a ten jenom ustupoval a čekal na pauzu. Gong! Konečně, oddychl si Savinok.

Savinok měl mžitky před očima, když odpočíval před druhým kolem. U prince se seběhlo několik panošů, kteří mu střídavě dávali napít a otírali pot. To Savinok byl na vše sám, jen v dáli viděl Esther, jak se na něj pousmála a zamávala mu kapesníkem.

Do druhého kola nastoupil Savinok hodně opatrně, a i na princovi Desideriusovi bylo patrné, že toho má dnes dost. Po krátké hře čepelí se princ nadechnul a bylo vidět, že chystá útok s plným nasazením. Savinok počkal na princův útok a stihl uskočit do strany a ránu vykrýt, ihned poté švihnul mečem a zranil prince na lýtku. Princ začal trochu kulhat, ale v očích mu bylo vidět velké odhodlání. Vrhnul se na Savinoka, švihnul mečem a vedl útok zprava. Savinok na poslední chvíli nastavil meč a jeho úder vykryl. Princ však tuto obranu od Savinoka očekával a jak byl v pohybu směrem dopředu, jílcem meče udeřil Savinokovi plnou silou do spánku. Savinok se skutálel na zem čelem do země a ležel nehnutě.

Zdroj: Pixabay – CC0 licence

---

Savinok se probudil a hlava mu třeštila. Byla u něj Esther a říkala mu, že spal tři dny a tři noci. Byl rád, že se probudil ze svého snu, kde si připadal, že je v nebi. Ihned popadl hrnek, který mu Esther podávala a napil se vody.

„Esther, rád tě vidím. Co turnaj?“, vysoukal ze sebe chraplavým hlasem.

“Lehni si a uklidni se, turnaj vyhrál princ Desiderius. O tobě si nejprve lidé mysleli, že jsi mrtvý. Jsem ráda, že žiješ!“ a políbila ho na čelo.

V turnaji tedy Savinok skončil těsně pod branami finále. Svoji sázku však vyhrál. A sám pro sebe si zamumlal: Ale stálo to za to!