Zvíže je zvíře

Tak zase o zvířeti. Někdy si říkám, že už přece o něm všechno víme, ale přece překvapí. Za tu dobu co ho máme je o rok a půl starší, trochu těžší. Ale on by vám asi řekl mnohem více kdyby mohl.

No tak jsem už u těch dvounožců rok a půl a mám nevlastního bráchu Bazzyho. Nemůžu si vlastně moc stěžovat, mám se dobře. Jen pořád platí, že se můžu přetrhnout abych dostal nějaké masíčko navíc a oni mi ho nedají. Ráno mě páníček nakrmí a odejde do práce, pak vstane panička a vůbec nereaguje na moje žebrání. Odbyde mě s tím, že masíčko už jsem dostal a maximálně mi dá ještě misku s granulema. No a se svým nevlastním bráchou si taky rozumím. Často si hrajeme, ale brácha má 8 kilo a když se na mě tem kolos v rámci hry vrhne, tak ječím a páníčči se zlobí, že děláme kravál. Jenže copak to jde neječet, když se na mě brácha svalí? Vždyť já jsem poloviční než on. Panička je taková moje náhradní maminka a já jí každý den dokazuji, jak jí mám rád. Ráno jen co vyleze z ložnice, tak jsem jí v patách a když se přede mnou zavře na záchod, tak si postěžuji. No a jí se nelíbí že kvílím na celé kolo. To jsem prý zavislák. Nebo si sedne k snídani a já se jí drápu do klína. Někdy mě nechá a já se pak pomazlím a zkouším vyžebrat něco dobrého. Jenže nedostanu nic a tak nakonec zklamaně odcházím. Taky si mou už moc nehrajou. Ráno nemají čas a odpoledne si se mnou hrají jen někdy. Aspoň že to mazlení se mnou nezanedbávají :)
Tak se mějte zdraví kočičák Filip.