V mém případě to bylo vždy jiné, cestoval jsem za prací a tedy sám. Máš-li v jiné zemi rodinu, postupem času tam myslím zakořeníš a vlastně si vytvoříš nový domov, vlastní. Nejdelší čas jsem strávil na Kavkaze, něco přes tři roky. Musím říct, že návrat nebyl zdaleka tak "emotivní" jako z první delší cesty (asi 1,5 roku na Balkáně). Tehdy jsem po návratu chodil asi měsíc pěšky z práce a každý pohled na Hradčany mě dojímal:-) Teď už mám v Čechách rodinu, takže vím, že už se asi nikam na stálo nevydám, ale nějak jsem neměl tu touhu, ani když jsem byl sám. Hrozně nerad cestuju, ale zároveň rád poznávám, takže delší cesty za prací jsou pro mě ideální varianta. No, ženuška se tomu úplně nebrání, tak třeba ještě někdy někam vyjedeme.
A co mi chybělo? Syrečky, romadůr, buřty a chleba. Ale v každé zemi měli zase něco, co mi moc chybí tady, takže jsem si užíval to jejich dobré. No a pak jsou tu samozřejmě velké charakterové rozdíly, ale to by vydalo na samostatný článek. Obzvlášť na Kavkaze jsem v tomto směru dosti trpěl:-))