Internetový hlas každému

Včera jsem se v rámci jedné diskuse dostal ke vzpomínce na mého oblíbeného zneuznaného intelektuálna poslední doby, JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu. Jeho web ztratil lety na přehlednosti, ale pokud se proklikáte někam, kde se začne rozepisovat, pravděpodobně vás nezklame. Dokážete-li ocenit skutečnost, že o sobě s oblibou mluví ve třetí osobě a plným jménem včetně všech titulů, přičemž oba magisterské by měl správně vynechat, neboť je nahradily tituly doktorské ve stejném oboru, asi jako když po absolvování bakalářského studia zvládnete i magisterské a namísto Bc. si před jméno píšete Mgr. nebo Ing.

Texty páně Laholy kromě toho obsahují celou řadu syntaktických a gramatických jevů, které masochisticky obdivuju, baví mě jeho kombinace češtiny se slovenštinou a repetitivnost výroků a sdělení. Uznejte sami, jak oku čtenáře lahodí třeba tahle pasáž ze článku o pobytu na vysokoškolských kolejích:

Je pravidlem, respektive alespoň tedy přinejmenším v posledních letech druhého tisíciletí po Kristu tomu tak bylo, ba možná je tomu tak i nyní na počátku třetího tisíciletí po Kristu, že studenti nebydleli kdekoliv na kterékoliv koleji, ale zpravidla bydleli na té své “vlastní” vysokoškolské koleji.

To v praxi znamenalo, že drtivá většina těch studentů, kteří během svých vysokoškolských studií bydlela v Praze na vysokoškolských kolejí, bydlela převážně právě na té vysokoškolské koleji, která byla konkrétně určena pro jeho vlastní fakultu.

Tak tedy Vysokoškolská kolej Hvězda byla konkrétně určena zejména pro studenty a studentky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a taky je i pravda, že drtivá většina těch studentů a studentek Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří bydleli na vysokoškolských kolejích, bydleli právě na této Vysokoškolské koleji Hvězda.

Naopak zase Vysokoškolská kolej Větrník byla konkrétně určena zejména pro studenty a studentky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a taky je i pravda, že drtivá většina těch studentů a studentek Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří bydleli na vysokoškolských kolejích, bydleli právě na této Vysokoškolské koleji Větrník.

Z mého pohledu jde o svébytný umělecký projev. Nebo by aspoň šlo, pokud by takový byl záměr autora. Bohužel, zdá se, není.

Další zajímavostí je Laholův katolický ultrakonzervatismus, něco, co T. se španělskou teatrálností ohodnotila jako fucking super-ultracatólico, a to je ze země, kde se někteří lidé na Velikonoce na znamení pokory veřejně bičují odříkávaje zdrávasy a růžence. Pravda, spíše na venkově. V každém případě jak mě Laholovy písemné projevy baví, tak mě mnohé jeho názory děsí.

Dost však bylo pana Laholy, zpět k titulku článku. Internet dává obrovský prostor úplně každému projevit se. Spousta diskusí tím trpí a třeba při pročítání komentářů pod články na Novinkách mám obvykle nutkání spáchat sebevraždu nebo alespoň emigrovat, ale za to jsou zodpovědní jednotliví autoři.

Vytvořit jednoduchou stránku a hlásat do světa názory může každý prakticky zdarma, nepůjde-li o názory vysloveně tak či onak extremistické. A když mu to půjde, čtenáře si najde. Nehledě na možnost tyhle názory snadno a zdarma sdílet prostřednictvím sociálních sítí. Tohle je velká zbraň, kterou má dnes k dispozici každý. Zbraň dvousečná, protože oč je snazší šířit názory a informace, o to je také snazší šířit dezinformace a fake news. A že jich je nejen na českém internetu přehršel. Ale i tak – internetový hlas každému. Třeba i tady na Steemit.