Tomík na cestách- part 3: Turkey

---

Czech version

---

11. den- Kurdové a Şanlıurfa

Hned ráno nás v šest vyzvedávají lidé, které jsme včera potkali. Zaspali jsme! Mám deficit spánku z cestování busem. V něm pokud se cestující neznají, vedle sebe mohou sedět pouze muži a nebo ženy. Moji noví přátelé jsou tu také jako turisti skrz barvu pleti. Jsou světlejší a nerozumí Kurdskému jazyku. Je tu i hodně migrantů ze Sýrie. Někteří lidé ze západního Turecka by řekli, že jsme blázni a co tu pohledáváme. Turecko je obrovská země s velkými rozdíly různých částí.

Nosím na krku své Izraelské křídlo a lidé se mě ptají, kde se nachází to druhé. Jen se pousměji a neodpovídám. Možná ho nosí krku jedna žena, pomyslím si. Jsem prý pod ochranou s tímto andělským křídlem, povídá mi jeden muž. Vzpomenu si na své prarodiče, to oni jsou mými strážnými anděly. Kdybych mu řekl, že tohle zásnubní křídlo pochází z Izraele, asi by takhle hezky nemluvil. O svatební noci v Turecku existuje tradice, že si žena rozčesává dlouhou dobu vlasy...

Všichni ve městě byli srdeční a nadšeni, že jsem z Československa. Ano, čtete správně. V zahraničí si to spousty lidí myslí, že stát stále existuje. Turecko je skvělá volba pro cestování a já lituji, že spousty Čechů zde navštíví pouze resorty. Celá má osobní výprava je jen o štěstí. To že nám zastavili lidé a ukázali nám okolí, pomohou mi dostat se do míst kam potřebuji atd. Líbí se mi jedna věc. V tomhle městě si můžeš vzít vlastní jídlo a konzumovat ho v jejich podniku, jen si dej čaj ať neurazíš. Pijí ho tak horký! Esma dostává zprávy od lidí které jsme po cestě potkali. “Jak se má Adam?” Ptají se... :-D

Krásný kulturní rozdíl jsem zažil v autobuse. Dítě pláče a asistent řidiče vezme matce dítě a utěšuje ho. I to, jak se lidé při cestě baví, byť se předtím vůbec neznali. To by se u nás nestalo, říkám Esmě. Odvětí mi, že ví. Kdysi v Maďarsku chtěla “pomačkat” dítě a matka ji udělala obrovskou scénu, jaktože se dítěte dotýká. Hold jiný kraj, jiný mrav. Při cestování busem v Turecku jsem zjistil, že zde ještě neexistuje žádný website. Přijdeš na terminál a zástupci různých soukromých společností pokřikují kam tě mohou odvézt. K tomu jak funguje doprava ve východnějších zemích se vyjádřím jindy.

---

English version

---

Day 11- Kurds and Şanlıurfa

In the morning, the people we met yesterday pick up us at 6 am. We are not ready, we oversleep! I have a sleep deficit from traveling by bus over a night. If the passengers don’t know each other, only men or women can sit next to each other. My new friends are here as tourists through the skin color. They don’t understand the Kurdish language. There are also many migrants from Syria. Some people from Western Turkey would say that we are crazy and what we are looking for here. Turkey is a huge country with differences in different parts.

I’m wearing my Israeli wing on my neck and people ask me where the second is. I just smile and don’t answer. Maybe it is wearing one woman, I think. One man told me I am under protection with this angel wing. I remember my grandparents, they are my guardian angels. If I told him that this engagement wing came from Israel, he propably wouldn’t talk like that. During the wedding night in Turkey, there is a tradition that a woman is combing out her hair for a long time ...

Everyone in town was kind and excited because I’m from Czechoslovakia. Yes, you are reading correctly. In abroad, many people think that the state still exists. Turkey is a great choice for travel and I regret that a lot of Czechs only visit hotel resort here. The whole of my personal expedition is just about luck. People stopped us and showed us the surroundings, helped me get to places where I needed etc. I like one thing. In this city you can take your own food and consume it in their restaurant, only don’t forget to buy tea. They drink it so hot! Esma receives messages from the people we met along the way. "How's Adam?" They're asking ... :-D

The beautiful cultural difference I experienced in the bus. A baby was crying and assistent of driver takes baby from his mother and comforts him. People speak themselves and enjoy time on the road, even if they did not know each other before. That wouldn’t happen in my country, I say to Esma. She answers me she knows. She once wanted to "crinkle" a child in Hungary and her mother made to Esma huge scene why she touches the baby. Let’s say another region, another morality. When I was traveling by bus in Turkey, I recognise that there is no website yet. You come to the terminal and representatives of various private companies are shouting where they can take you. How traffic in eastern countries works will be described in another post.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

Czech version

---

12.den- Kapadokya

Jsou dvě hodiny ráno a přijíždíme do vesnice poblíž Göreme. Chybí nám pár kilometrů do cíle, kde kolem páté ranní za úsvitu vylétají nad údolí Kapadokya balóny. Chceme tedy na chvíli přespat v mešitě. Její strážce tam však není. Přišel nějaký muž a říká, že nás může odvézt do Göreme. Také nám nabídl spaní v jeho stanu a snažil se pro nás získat zdarma vyhlídku balónem. Prý to normálně nedělá, ale jelikož mě potkak v mešitě s tureckou holkou.

Nakonec to nevyšlo a tak nás ráno povozil po okolí. Dokonce nám domluvil hotel a to zdarma! :-D Říkáš si, že hodní lidi hold ještě existujou. Je pravda, že byl egoista ale... Dokonce nás večer odveze do Nevshir, tj. nejbližší město, odkud jedeme dále. Odpoledne užíváme výhled na celé údolí a vedeme dlouhé konverzace o náboženství a migračních vlnách uprchlíků. Jednou na zastávce viděla hladového muže původem z Afghánistánu, který chtěl po muži z Turecka peníze na jídlo. Ten mu je nedal a muž jej bodl nožem do břicha. Nikdo neudělal nic, jen zavolali policii. Pokud by někdo na muže zaútočil, vrhli by se na něj ostatní Afghánci. Dostávají poměrně slušné sociální dávky a také tvoří levnou pracovní sílu. Berou tak Turkům práci. Na druhou stranu dodává, že je lidskou poviností jim pomoci.

Vzpomínám na Tomíka, který mi řekl že se v Turecku nenosí kraťasy a já mu bláhově věřil. Máme z toho srandu. Až do chvíle, kdy máme telefonát s člověkem který nám pomohl. Je vlezlý, otravuje Esmu a my raději utíkáme do Kayseri. Není všechno zlato, co se třpytí. Na terminálu kupuji v turečtině lístek, klukům ukazuji svůj slovník. Jedno ze slov je eşek. To znamená osel a tak je alespoň chlama při koupi lístku.

---

English version

---

Day 12-Cappadocia

It's 2 am and we're coming to a village near Göreme. We miss a few miles to the destination, where the balloons fly over the Kapadokya valley around the five morning at sunrise. So we want to sleep in the mosque for a while. But her guardian is not there. One man cames and says he can take us to Göreme. He also offered us sleeping in his tent and tried to get a free balloon sight for us. He told us he does not normally do that, but he found me in a mosque with a turkish girl and that’s a difference.

At the end, we didn’t have free baloon sight, instead he shows us all surrounding by car. He even arranged the hotel for us and all free! :-D Good people still exist... I’m thinking...It is true that he was an egoist but ... He even will take us to Nevshir, the nearest town, from where we will split and continue. In the afternoon, we are enjoying a view of the entire valley with Esma and we have long conversations about religion and migratory waves of refugees. Once in the busstop she saw a hungry man from the Afghanistan, who wanted money for food from a turkish man. He did not give it to him, and the man stabbed him by knife in his stomach. Nobody did anything, just called the police. If anybody attacked a man, the other Afghans would help him. They receive relatively decent social benefits and also generate cheap labor force. They take the work from the Turks. On the other side she says, that it is a human duty to help them.

I remember Tomik, who told me that people did not wear shorts in Turkey and I trusted him foolishly. We're kidding it. Until we have a phone call with a person who helped us. He's awkward, poisoning Esma, and we'd rather run to Kayseri. All that glitters is not gold. At the terminal I buy a ticket in Turkish lunguage, I show my vocabulary to the guys. One of the words is a eşek. That means donkey and they are laughing.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

Czech version

---

13. den- osamělý v Ankaře

Tak to v žádném případě! Rozjíždím Couchsurf a chytám Pokémony na Tinderu. Jeden couchsurfer mi říká, že chce v létě navštívit Československo :-D Další mi povídá o důležitosti vlajky Turecka. Na jednom setkání národů se měli představitelé vyfotit stojící na maličkých vlajkách. A co udělal prezident Turecka? Zvedl jejich vlajku ze země, poskládal ji a vložil do náprsní kapsy.

U mé hostitelky se pak dozvídám, proč se dostal do jejich země čaj Lipton. Pěstování čaje potřebuje hodně vláhy. Té se dostává u Černého moře. Při výbuchu Černobylu však přišli o veškerou úrodu a tak se dostala tato značka čaje do země. Taky byla zmínka o vepřovém masu- nevěřící Turci ho jedí, nicméně je to nedostupné zboží a proto je jeho cena vysoko.

---

English version

---

Day 13- alone in Ankara

No way! I'm going on Couchsurf app and catching Pokemon on Tinder. One couchsurfer tells me he wants to visit Czechoslovakia in the summer :-D Another tells me about the importance of Turkey's flag. At one meeting of the nations, the representatives had to be photographed standing on tiny flags. And what did the President of Turkey? He lifted their flag from the ground, folded it, and put it in his breast pocket.

At my hostess, I get information how Lipton tea came to their country. Tea needs a lot of moisture. The location where it grows is near the Black Sea. After the Chernobyl explosion, they lost all the crops and this is the reason, why this tea mark came into Turkey. There was also a mention about the pork. Some of non-believers eat it, but a price is too high.

---

---

---

---

---

Czech version

---

14.den- setkání s Nikolou a Tomíkem

Vlastně jsem jen vstal a jel z Ankary do Istanbulu. Vlak byl vyprodaný, takže bohužel opět busem. Zpravidla pokud nekoupíš lístek den předem, tak máš hold smůlu. Večer v části Taksim shledávám Nikolu a Tomáše. Nikola je naše kamarádka, která žije v Istanbulu. Konečně mám vyprané oblečení 🙈😂 Jo a náměstí v Taksim už není jen obrovská placka jak před dvěmi lety.

---

English version

---

Day 14- reunion with Niki and Thomas

Actually, I only got up and took a bus from Ankara to Istanbul. The train was sold out, so unfortunately again by bus. There is a rule, if you do not buy the ticket a day before, you have a pity. In the evening I met Niki and Thomas in Taksim- part of Istanbul. Niki is our friend who lives in Istanbul. Finally, I have cleaned clothes 🙈😂 Yeah and Taksim Square is no longer just a huge empty place like two years ago.

---

---

---

---

---

Czech version

---

15. den- nashledanou Istanbul

Lidi na nás troubí s radostí i naštváním. Jedeme 100 km a to stále městem. Je to nekončící. Přejedeš jeden kopec a opět se otevře rozsáhlá planina zastavěné plochy s domy. Jsme dobří! Dokázali jsme vyjet z Istanbulu. To Vám potvrdí každý, že to je jedno z nejhoršich měst na řízení! Nevím co bysme dělali, když by tuktuk přestal jet na čtyřproudové silnici plné rychlejedoucích aut. Po cestě nás čeká pár menších oprav a jedeme jak střely!

Večer zakončíme hostinou- klobása na ohni a olivy, spaní pěkně ve stanu. Zítra Bulharsko! Najeli jsme totiž 224 km a kempujeme poblíž města Kirklareli. Nachází se 30 kilometrů od státních hranic. Tomík se mě ptá, zda tam budou holky. Odpovídám, že nás v Burgasu tak leda potká jeho táta a brácha. Jo a večer jsme měli u stanu bubáka. Tomík říkal, že to byl ježek... No nevím...

---

English version

---

Day 15- bye bye Istanbul

People are horning to us with joy and the other are pissed off. We drive 100 km and it's still a city. It is endless. Go over one hill and open up the vast plain of the built-up area with houses. We are good! We were able to get out of Istanbul. That will confirm everybody this is one of the worst cities for driving! I don’t know what we would did, if the tuk-tuk stopped working on four-way road full of fast-moving cars. There are a few minor repairs on the way and we're going like bullets!

In the evening we finish day with a feast - a sausage on fire and olives, sleeping nicely in the tent. Tomorrow Bulgaria! Today we rode 224 km and we are camping near city Kirklareli. It is 30 kilometres far away from state borders. Tommy asks me if there will be a girls. I answered him only your father and brother will wait for you in Burgas. Yeah, and tonight there was a bogy at our tent. Tommy said it was a hedgehog ... Who knows...

---

---

---

---

---

Pro aktuální dění sleduj (watch) instagram tomiknacestach or adam_truestories and facebook Tomík na cestách

Na závěr aktuální pecka z Turecka. 18- letá holka vede všechny hitparády ;-)

---

At the end one Turkish song. 18 years old girl leads all hit parades ;-)

https://m.youtube.com/watch?feature=share&v=gi80-tmEduI